Existuje dávkový práh pro odhad rizika vzniku rakoviny?

Radiologové jsou občas požádáni svými kolegy, aby vysvětlili riziko plynoucí z jednoho CT vyšetření. Vysvětlení není jednoduché, protože neexistují absolutně správná tvrzení, navíc se v médiích často objevují nepravdivé nebo zavádějící informace ohledně rizika plynoucího z ozáření. Kritickou je zde otázka ohledně existence dávkového prahu. Mohou být výsledky z pozorování japonské populace, která přežila svržení atomových bomb, extrapolovány na ozáření z radiodiagnostických zobrazení, až k dávkám bližícím se nule? Nebo existuje nějaký práh, pod kterým již riziko neexistuje? Základním problémem zde je, že u přeživších z Japonska se jednalo o ozáření celého těla relativně velkým dávkovým příkonem a velkou dávkou, zatímco ozáření z radiodiagnostických výkonů je značně nehomogenní (většinou je ozářena pouze určitá část těla) a taktéž dávkové příkony i dávky jsou podstatně menší. Je tedy správné vzít výsledky z pozorování japonské populace a použít je pro odhad rizika plynoucího z radiodiagnostických výkonů? [1]

Otázka ohledně existence dávkového prahu pro vznik rakoviny zamotává hlavu stále více a více odborníkům. Jednou se objeví studie, že práh existuje, a tudíž ozáření dávkami pod prahovou hodnotou nezvyšuje pravděpodobnost vzniku rakoviny, podruhé zase že práh neexistuje, a tudíž každé ozáření zvyšuje riziko vzniku rakoviny. Autoři Pearce a kolektiv ve své nedávno publikované studii [2] tvrdí, že i po malém ozáření z CT v dětství se zvyšuje riziko vzniku rakoviny v dětském věku. V průběhu několika dnů se výsledky článku objevily v médiích, včetně New York Times, USA Today a ABC World News, kde měly úžasné titulky, jako např. „CT sken v dětském věku souvisí se vznikem leukémie a nádorů hlavy“ nebo „CT skeny zvyšují riziko vzniku rakoviny u dětí“ atd.

V časopise Radiology byla nedávno publikována studie [3], která uvádí argumenty, které podporují existenci prahu pro odhad rizika vzniku radiačně-indukované rakoviny, ale hned na to byla publikována studie, která tvrdí, že práh neexistuje [4]. Avšak tato studie neposkytuje potřebné důkazy o neexistenci prahu. Nebezpečí tohoto článku je v tom, že bude-li často využíván těmi, kteří snaží o zdůvodnění neexistence prahu, pak to bude mít pro klinickou praxi velké důsledky. Neexistence prahu v podstatě znamená, že i několik málo CT skenů zvyšuje riziko vzniku radiačně-indukované rakoviny. Pak začnou pacienti odmítat CT vyšetření, která jsou velmi často potřebná a zdůvodněná.  V minulosti se již na základě studie [2] objevila studie s názvem „2-3 CT vyšetření hlavy mohou ztrojnásobit riziko vzniku nádorů hlavy a 5-10 CT vyšetření hlavy může ztrojnásobit riziko vzniku leukémie“.

Podkladem pro studii [4] se stal článek [2], což není příliš správné, protože jejich tvrzení o neexistenci prahu je tak založeno pouze na rozboru jedné studie. Navíc autoři ve studii [2] nepoužili dostatečně robustní metodu, aby mohli taková tvrzení dokázat, studie má mnoho nedostatků.

Závěrem lze říci, že studie [2] ani studie [4] dostatečně neprokázaly neexistenci prahu pro odhad rizika vzniku radiačně-indukované rakoviny. Taktéž shrnutí studie [4], že není možné již nadále tvrdit, že „riziko vyplývající z CT vyšetření je příliš malé, aby bylo detekovatelné a je tedy možné, že neexistuje“,  by mělo být prokázáno lépe, než tomu zatím bylo.

Použitá literatura:
[1] Cohen M. Cancer risks from CT radiation: Is there a dose threshold? J Am Coll Radiology 2013; 10: 817-819
[2] Pearce MS, Salotti JA, Little MP, McHugh K, Lee C, Pyo Kim K, et al. Radiation exposure from CT scans in childhood and subsequent risk of leukaemia and brain tumours: a retrospective cohort study. Lancet 2012; 380: 499-505
[3] Hendee WR, O’Connor MK. Radiation risks of medical imaging: Separating fact from fantasy. Radiology 2012; 264(2): 312-321
[4] Brenner DJ, Hall EJ. Cancer risks from CT scans: Now we have data, what next? Radiology 2012; 265(2): 330-331

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *