Kontinuální skiaskopie byla po dlouhou dobu používána jako standardní mód pro navádění instrumentária v tělních dutinách. V současné době byla nahrazena pulzní skiaskopií.

Při kontinuální skiaskopii je záření produkováno v těsně za sebou navazujících pulzech o délce 33 ms s četností 30 pulzů/s. Zavedením pulzní skiaskopie, kdy je záření produkováno pulzy o délce cca 8 ms s četností 30 pulzů/s došlo ke zlepšení časového rozlišení. Kratší délka pulzu je však kompenzována vyšším proudem, viz obr. 1. Z obrázků 1a a 1b je zřejmé, že plocha pulzu (délka pulzu*proud) je pro získání dostatečného množství záření na receptoru obrazu stejná. Ke snížení dávek pacientům i lékařům (z rozptýleného záření) došlo tím, že se standardně nepoužívají frekvence 30 pulzů/s, ale v intervenční kardiologii max. 10-15 pulzů/s, v intervenční radiologii max. 4-8 pulzů/s.

Obr. 1: Kontinuální a pulzní skiaskopie [1]

Použitá literatura:
[1] Bushberg JT, Seibert JA, Leidholdt EM, Boone JM. The essential physics of medical imaging. 3rd edition. Lippincott Williams & Wilkins, 2011, Philadelphia