Kontrastní látky (k.l.) se používají pro zvýraznění určité tkáně, orgánu, dutiny, ke zjištění krevního průtoku daným orgánem, ale i nádorem. K.l. mění dočasně určité vlastnosti daného orgánu nebo tkáně a napomáhá tak lékařům rozlišit abnormální stav od normálního [1].

Použitá k.l. se liší v závislosti na zobrazovací modalitě, tj. zda je provedeno rentgenové (rtg) vyšetření (planární nebo CT), vyšetření magnetickou rezonancí (MR) nebo ultrazvukem (US). Popis modalit zde. Dále se k.l. liší v závislosti na vyšetřovaném orgánu, např. při vyšetření srdce a břicha na CT se používají různé k.l., ale k.l. se mohou lišit i způsobem podání, např. podání k.l. per os (ústy), intravenózně nebo intraarteriálně (vpichem do žíly nebo do tepny).

K.l. používané při planárních rtg a CT vyšetřeních mají hustotu odlišnou od měkkých tkání, proto se mění i množství prošlého záření, což přispívá ke vzniku výsledného obrazu, na kterém je viditelné, kde a v jakém množství se k.l. koncentruje, popř. kde zůstává a neprochází dále.

Pro planární rtg a CT vyšetření se používají jodové a baryové k.l. Jodové k.l. jsou aplikovány intravenózně a intraarteriálně, ale mohou být vstříknuty i do určité dutiny v lidském těle. Jodové k.l. prostupují extracelulárně a extravaskulárně, proto se jimi mohou sytit i parenchymatózní orgány jako např. játra. Mimo to se používají např. při vyšetření jednotlivých částí krevního řečiště. Jodové k.l. se vylučují ledvinami. Baryové k.l. jsou nejčastěji aplikovány per os a neprostupují do extracelulárního prostoru. Po pozření pacientem jsou vyloučeny trávícím ústrojím. Používají se při vyšetření gastrointestinálního traktu (GIT).

K.l. používané u MR vyšetření se velmi podstatně liší od látek používaných při rtg vyšetřeních. K.l. pro MR, obsahující nejčastěji sloučeniny gadolinia, mění fyzikální vlastnosti tkání obsahujících vodu. Nejčastěji se jedná o změnu T1 relaxačního času, který je díky přítomnosti k.l. s gadoliniem kratší, proto se na T1-vážených obrazech jeví daný orgán jako hyperintenzní, tj. má vyšší signál. Existují ale i k.l. způsobující opačný efekt, tj. způsobují vymizení signálu a daná oblast se jeví jako hypointenzní.

K.l. při MR vyšetření je nejčastěji aplikována intravenózně.

K.l. používané při US vyšetření jsou založeny na tom, že dochází ke zvýšení zpětného odrazu US vlnění, tudíž se mění i odrazivost orgánu s k.l. Nejčastěji jsou US k.l. aplikovány ve formě roztoku, který obsahuje mikrobubliny (průměr 1-15 mikrometru), které právě mění odrazivost tkáňových struktur [2].

K.l. při US vyšetření se často používají v kardiologii, gynekologii, neurologii, urologii, ale i v mnoha dalších oborech. K.l. při US vyšetření je nejčastěji aplikována intravenózně.

Obecně platí, že některá vyšetření je možné provést i bez podání k.l. Rozhodnutí, zda se podá k.l. či nikoliv, záleží na lékaři, který je při vyšetření přítomen.

Zřídka se u některých pacientů po podání k.l. objeví alergická reakce, se kterou se však vyšetřující tým běžně dokáže vypořádat. Mezi nejčastější alergické reakce patří zvracení, průjem, kožní vyrážka, bolest hlavy a další. Alergické reakce jsou typické pro danou k.l. [1].

V případě, že se u pacienta vyskytla již dříve alergická reakce na k.l., měl by tuto skutečnost oznámit obsluhujícímu personálu před zahájením vyšetření. U MR k.l. (s gadoliniem) se alergické reakce vyskytují méně často než u jodových k.l. V případě, že je žena těhotná nebo kojí, měla by tuto skutečnost rovněž sdělit obsluhujícímu personálu před zahájením vyšetření.

K.l. je vylučována ledvinami (některá i játry), proto je pacient dotazován (není-li tato skutečnost známa), zda se léčí s ledvinami. U pacientů, kteří se léčí s ledvinami, může být vylučování k.l. pomalejší a komplikovanější, proto je nutné oznámit, trpí-li pacient onemocněním ledvin.

Použitá literatura:
[1] http://www.radiologyinfo.org/en/safety/index.cfm?pg=sfty_contrast
[2] Nádeníček, P. Ultrazvuk – kontrastní látky a nové modality zobrazení. Přednášky pro ČVUT – FJFI – KDAIZ, 2007