Článek s názvem „Lékaři postrádají znalosti radiační ochrany“ se objevil nedávno (květen 2014) na webových stránkách www.auntminnie.com (lékaři jsou zde myšleni „medical residents“, tj. lékaři, kteří získávají praxi na klinikách, v českých poměrech by se dalo říct lékaři před atestací). Autoři v článku uvádějí různé zajímavé statistiky, které vyplynuly ze studie. Statistiky většinou ukazují první údaj pro všechny lékaře bez ohledu na specializaci (byli sem zahrnuti obvodní lékaři, internisti, chirurgové, porodníci, gynekologové a radiologové ze všech tři specializací – radiodiagnostika, radioterapie, nukleární medicína), druhý údaj platí pro radiology.

Jen pro upřesnění, radiolog je lékař, který se zabývá samotným prováděním a popisem výkonů, které jsou provedeny použitím ionizujícího i neionizujícího záření. Radiologové popisují snímky při rentgenovém zobrazení např. plic, břicha, páteře… popisují/provádějí vyšetření na výpočetní tomografii (CT), magnetické rezonanci (MR) a ultrazvuku (US). Procentuální zastoupení odpovědí správných odpovědí na některé otázky je uvedeno na obr. 1.

Obr. 1: Zastoupení správných odpovědí z článku

95 % lékařů bez ohledu na specializaci vědělo, že existuje souvislost mezi ionizujícím zářením a vznikem rakoviny v budoucnosti (98 % radiologů vědělo).

Naproti tomu pouze 60 % lékařů bez ohledu na specializaci (ale 97 % radiologů!) vědělo, že při skiaskopicky-vedeném výkonu může dojít k poškození kůže zářením.

Co není příliš povzbudivé, je, že pouze 51 % lékařů bez ohledu na specializaci (jen 48 % radiologů!) dokázalo správně odhadnout, že dávka z CT vyšetření břicha (jednofázové) odpovídá přibližně 100 rentgenovým snímkům hrudníku. Ze studie vyplynulo, že lékaři při odhadu dávek spíše podhodnocovali skutečné dávky.

Pouze o něco více než jedna třetina lékařů bez ohledu na specializaci věděla, že děti jsou 5-krát citvlivější na ozáření než dospělí.

Spoluautor studie, Dr. Sadigh z Emory University komentoval výsledek tak, že je potřeba zlepšit vzdělávání radiologů i ne-radiologů v oblasti radiační ochrany. Radiologové ukázali, že mají lepší znalosti v oblasti radiační ochrany, co se týká odhadu dávek a deterministických a stochastických účinků, ale rozdíly nebyly nijak působivé.

Autory studie překvapilo i zjištění, že lékaři pracující se zářením (ne nutně radiologové, ale např. vaskulární chirurgové) nevěděli, že je u nich až 5-krát vyšší pravděpodobnost vzniku katarakty.

Závěrem autoři doporučují, že by mělo být důkladněji prováděno vzdělávání lékařů, např. tím, že budou do vzdělávání lékařů zahrnuti i radiologičtí fyzici :).

Použitá literatura:
http://www.auntminnie.com/index.aspx?sec=log&URL=http%3a%2f%2fwww.auntminnie.com%2findex.aspx%3fsec%3dsup%26sub%3dcto%26pag%3ddis%26ItemID%3d107558