Správný výběr ochranného stínění (1)

V tomto a následujícím článku si řekneme něco o tom, jak si správně vybrat ochranné stínění z hlediska použitého materiálu pro stínění, ale také dle konkrétního typu ochranného prostředku.

Jak je již známo, tak ochrana před zářením stíněním je jedním ze tří základních způsobů, jak se chránit. Těmi dalšími dvěma způsoby jsou ochrana časem (čím kratší dobu jsem v záření, tím lépe) a ochrana vzdáleností (čím dále jsem od zdroje, tím lépe).

Hlavní funkcí ochranného stínění je zeslabení a pohlcení sekundárního, ale v některých případech i primárního rtg záření za účelem minimalizace dávek pacientům i pracovníkům se zářením (personálu). U pacientů jde samozřejmě o minimalizaci dávek mimo oblast zájmu, u pracovníků jde o snížení dávek celotělově. Obecně existuje rozdílné ochranné stínění pro pacienty a pro personál, jak bylo zmíněno v článku „Ochranné prostředky před zářením„.

Dříve se ochranné prostředky vyráběly z olova (Pb), které je díky vysokému protonovému (atomovému) číslu velmi efektivní v zeslabování a absorpci rtg záření. Pb se hojně využívalo různými způsoby v oblasti radiodiagnostiky, radioterapie, nukleární medicíny i v průmyslovové oblasti. Dále se však soustředíme pouze na osobní ochranné prostředky.

Tradiční Pb stínění
Pb je chemický prvek s protonovým číslem 82 a vysokou hustotou 11,34 g/cm3, která umožňuje jeho použití pro výrobu stínění před rtg a gama zářením. Pb je velmi měkký, tvárný a korozi-rezistentní materiál, ale na druhé straně je ve své čisté formě velmi křehký, proto z něho samotného nemůže být vyrobeno stínění. V kombinaci s různými zpevňujícími a přídavnými materiály je však možné vyrobit flexibiní materiál, podobný PVC, který je již vhodný pro výrobu ochranných stínění. Ochranná stínění vyrobená z Pb patří mezi nejtěžší stínění vůbec.

Stínění z materiálu obsahující Pb
Jedná se nejčastěji o směs Pb s jiným, lehčím, prvkem. Efektivita zeslabení je dána právě přítomností samotného Pb, ale i dalšími příměsemi, jako je např. cín (Sn), guma, PVC a další materiály. Stínění z materiálu obsahujícího Pb jsou přibližně o 25% lehčí než standardní olověná stínění.

Stínění neobsahující Pb
Anglicky jsou označovány jako „non-lead“ nebo „lead free“ stínění. Tato stínění nabízejí stejný ochranný faktor jako stínění obsahující Pb. Pb je však nahrazeno jiným materiálem, který taktéž dostatečně zeslabuje a pohlcuje záření. Mezi takové materiály patří cín (Sn), antimon (Sb), wolfram (W), bismut (Bi) a další. Výhodou stínění bez Pb je jejich jednoduchá recyklovatelnost, která u stínění s obsahem Pb není možná.

Každý ze tří výše zmíněných materiálů pro výrobu ochranných stínění má své výhody a nevýhody, které by měly být vzaty v potaz při koupi ochranného stínění společně s dalšími skutečnostmi, o kterých si řekneme v následujícím článku „Správný výběr ochranného stínění (2)„.

Použitá literatura:
http://blog.universalmedicalinc.com/3-different-types-radiation-shielding-materials/?utm_source=blogpost1&utm_medium=blog&utm_campaign=radiation%20protection

Ochranné prostředky před zářením

V září 2015 byla vydána nová Česká technická norma ČSN EN 61331-3 – Ochranné prostředky před lékařským diagnostickým rentgenovým zářením, která se zabývá tím, co musí splňovat ochranné prostředky. Zde uvádím alespoň něco málo z této normy.

Ochranné prostředky se dělí na ochranné prostředky pro personál a pro pacienty. Mezi základní ochranné prostředky pro personál (lékaři, sestry, radiologičtí asistenti) patří:

  • Ochranné zástěry
  • Límce na štítnou žlázu
  • Ochranné rukavice
  • Ochranné brýle.

Mezi základní ochranné prostředky pro pacienty patří:

  • Ochranné zástěry na stínění gonád
  • Stínění šourku
  • Stínění vaječníků
  • Ochranné zástěry pro stomatologická použití
  • Ochranná stínění bez dalšího upřesnění.

Ochranné zástěry a límce na štítnou žlázu jsou určeny k tomu, aby je nosily osoby, které se vyskytují ve vyšetřovně při radiologických vyšetřeních, zejméne při intervenčních výkonech.

Dále jsou v normě definovány 4 kategorie ochranných zástěr:

  • Lehké ochranné zástěry (ekvivalent aspoň 0,25 mm Pb v celé ploše)
  • Těžké ochranné zástěry (ekvivalent aspoň 0,35 mm Pb v přední části a aspoň 0,25 mm Pb v ostatních částech)
  • Lehké uzavřené ochranné zástěry (ekvivalent aspoň 0,25 mm Pb v celé ploše)
  • Těžké uzavřené ochranné zástěry (ekvivalent aspoň 0,35 mm Pb v přední části a aspoň 0,25 mm Pb v ostatních částech)

Lehké ochranné zástěry mohou být nošeny například na operačním sále nebo v sádrovně, nebo pokud je vyznačené pracovní pásmo chráněno proti neužitečnému záření jinými ochrannými prostředky, např. upevněnými na rentgenovém zařízení.

Ochranné zástěry musí mít jednu nebo více vrstev ochranného materiálu a musejí být zkontruovány tak, aby kryly přední část těla od krku až alespoň po kolena, celou hrudní kost a ramena. Uzavřené ochranné zástěry musí navíc pokrýt boky těla od místa, které není níže než 10 cm od podpaží, do úrovně kolen a záda taktéž do úrovně kolen. Ochranná zástěra může být zkonstruována tak, že nebude tvořena jedním kusem, ale bude se skládat z více částí, např. z vesty a sukně.

Límce na štítnou žlázu musí zakrýt přední polovinu krku, včetně štítné žlázy, a mají přesahovat svou spodní částí cípu dolů do výstřihu ochranné zástěry. Límce mohou být přišité k zástěře nebo oddělené. Stínící ekvivalent límce na štítnou žlázu musí být aspoň 0,35 mm Pb.

Stínící ekvivalent v mm Pb se určuje v geometrii širokého svazku pro specifikovaný rozsah jakostí záření – pro napětí 50 kV, 70 kV, 90 kV, 110 kV (spektra primárních rtg svazků v radiodiagnostice jsou však podobné zkušebním rtg svazkům s energií o 10 kV vyšší, proto se doporučuje měření při napětí v rozsahu 60-120 kV). Ochranné zástěry a límce používané u výkonů, kde může energie záření překročit 125 keV, např. CT intervenční výkony, musí splňovat stínící ekvivalent i pro 150 kV.

 

CT kurz IAEA – Přehled skenovacích parametrů

Každé CT pracoviště by mělo mít jasně stanovené protokoly pro jednotlivé indikace. Tyto protokoly by měly být pojmenovány tak, aby si každý radiologický asistent byl jistý tím, který protokol má použít.

U každého protokolu musí být zřejmé, jestli jde o spirální nebo axiální sken. U axiálního skenu najedu stůl s pacientem do odpovídající pozice, poté zastaví a provede se expozice v průběhu jedné rotace rentgenky v gantry. Po dobu skenu se stůl nepohybuje. Obecně se tento typ náběru dat označuje jako „step & shoot„. U jednotlivých výrobců se však axiální sken označuje různě. U GE a Philipsu se nazývá axiální, u Siemensu sekvenční a u Toshiby Scan & View.

Axiální skenování se běžně používá u některých indikací, typicky následujících:

  • CT hlavy
  • CT při difúzním onemocnění plic
  • CT intervenční výkony při navádění bioptické jehly
  • CT srdce při EKG-prospektivním triggeringu

Při helikálním (spirálním) skenu se současně s expozicí pohybuje i stůl s pacientem, data jsou nabrána ve spirále.

Dalším důlěžitým parametrem je proud rentgenky (mA), který je detailněji rozebrán v článku „Parametry CT skenování (1)„. Napětí rentgenky je podrobně popsáno v článku „Parametry CT skenování (5)„. Zde jen dodávám, že děti a menší pacienti by měli být skenováni s nižší hodnotou napětí, 70 – 100 kV. Podobně CT angiografie by měla být prováděna při napětí 80 – 100 kV. O automatické modulaci napětí na CT v článku „Technologie umožňující snížení dávek na CT (3)„.

Při axiálním náběru dat je důležitým parametrem „table increment“ neboli posun stolu (mm) mezi jednotlivými axiálními skeny. U různých výrobců se tento parametr označuje různě. U GE je označen jako Interval, u Philipsu Increment, u Siemensu Feed a u Toshiby Couch Movement. V případě spirálního náběru dat se zavádí parametr „table feed“ neboli posun stolu na jednu rotaci (mm/rotace). U GE je tento parametr označen Speed, u Philipsu Table Speed, u Siemensu Table Feed a u Toshiby Couch Speed.

Mezi důležité parametry u CT skenování patří i pitch faktor. Ten má v současném CT skenování, kdy se používá automatická modulace proudu pro dosažení referenční kvality obrazu, menší význam než dříve. Změní-li se hodnota pitch faktoru, je hodnota mA odpovídajícím způsobem změněna také. V dnešní době tedy neplatí, že vyšší hodnota pitch faktoru znamená nižší dávku pacientovi. Dříve to při zachování ostatních faktorů platilo.

Zvýší-li se hodnota pitch faktoru, zvýší se i hodnota mA, doba skenu se sníží. Sníží-li se hodnota pitch faktoru, sníží se hodnota mA, doba skenu je vyšší. Tímto způsobem fungují CT skenery výrobců Philips a Siemens.

CT skenery výrobců GE a Toshiba fungují odlišně. Při vyšší hodnotě pitch faktoru ponechávají CT skenery mA spíše konstantní (pouze velmi malá změna), což vede k nižší dávce, ale rychlejší době skenu. Podobně pro nižší hodnotu pitch faktoru, kdy je mA opět udržováno na téměř stejné hodnotě, což vede k vyšší dávce a vyšší době skenu.

Dalším parametrem skenování je konfigurace detektoru, konkrétně to, jaká bude tloušťka řezů a které detekční elementu tedy budou „svázány“ pro vytvoření větších detekčních elementů. Více o nastavení detektorů v článku „Parametry CT skenování (4)„.

Dalším důležitým parametrem je doba rotace rentgenky v gantry CT, více v článku „Parametry CT skenování (1)„.

Často opomíjeným parametrem při CT skenování je délka skenu. U velké spousty pacientů (až 95%) je délka skenu větší, než je skutečně potřebná. Důraznějším omezením skenu na skutečnou oblast zájmu je možné snížit dávky minimálně o 10%. Např. u běžného CT skenu hrudníku by měl sken zaujímat oblast od plicních hrotů po nadledviny, u CT hrudníku z důvodu podezření na plicní embólii by měl sken zaujímat oblast od plicních hrotů po plicní baze. U CT břicha a pánve by sken měl zaujímat oblast od bránice po symfýzu.

Další parametry CT skenu: Tloušťka řezu (slice thickness, mm) – nominální tloušťka rekonstruovaného řezu v podélné ose. U GE a Philipsu označeno Thickness, u Siemensu Slice a u Toshiby Slice Thickness. Vzdálenost mezi jednotlivými řezy (slice interval, mm) – udává vzdálenost mezi dvěma po sobě jdoucími rekonstruovanými řezy. U GE označeno Interval,  u Philipsu Increment, u Siemensu Position Increment a u Toshiby Reconstruction Interval. Tloušťka rekonstruovaného řezu samozřejmě závisí na klinické indikaci. U menší tloušťky rekonstruovaného řezu je v obraze větší množství šumu, ale je lepší kontrast a menší partial volume artefakty. Využívá se u vysikokontrastních zobrazení a při popisu drobných detailů různých abnormalit. Větší tloušťka řezu znamená menší množství šumu, ale zase více artefaktů. Je vhodná pro větší pacienty. Vzhled rekonstruovaného obrazu ovlivňuje i použití rekonstrukčního kernelu, více v článku „Parametry CT skenování (6)„.

Jedním z posledních parametrů, které zmíním, je použití iterativní rekonstrukce. Stupeň nebo sílu iterativní rekonstrukce volí uživatel, přičemž by měl vycházet od nejnižšího stupně po vyšší. Přehled různých druhů iterativních rekonstrukcí je uveden na obr. 1 i s jednotlivými stupni rekonstrukce.

Snímek obrazovky 2017-01-22 v 19.52.24

Použitá literatura:
International Atomic Energy Agency. Radiation dose management in CT. Module 2: Overview of scan parameters. http://ns-files.iaea.org/training/rpop/ct-e-learning/story_html5.html

Jak prezentovat nejen ve vědecké sféře?

Dnes trochu neobvyklé téma a to jak prezentovat ve vědecké sféře… Spousta lidí nesnáší nebo dokonce nenávidí prezentování výsledků před publikem, ať už před jedním posluchačem nebo celým sálem. Pro vědecké pracovníky je veřejné vystupování bohužel součástí jejich práce. Způsob prezentace výsledků nebo nových poznatků významně ovlivňuje to, jak budou nové informace vnímány posluchači, takže z části i to, jak se bude kariéra vědeckého pracovníka vyvíjet dále.

Dostatečná příprava
Prvním pravidlem je dostatečná příprava. Samotná prezentace je až výsledkem dlouhé práce, která probíhá před samotnou prezentací. Velmi vhodné je připravit si prezentaci v dostatečném předstihu, aby si člověk v průběhu následujících dnů mohl připsat poznámky ohledně toho, co změnit, co zlepšit. Doporučuje se také ujistit se, co chci u daného slidu říct a vypíchnout. Pro představu o tom, jaký má člověk veřejný proslov, je vhodné přednést si prezentaci před zrcadlem, případně si prezentaci natočit na kameru a shlédnout záznam, nebo přednést prezentaci před partnerem nebo kamarádem/kamarádkou. Tak člověk zjistí, které části nebo technické termíny jsou problematické, aby mohl svůj výstup v těchto částech vylepšit. Je nutné věnovat pozornost i technickým výrazům, aby se člověk při nich nezakoktal.

Řeč těla
Správná řeč těla může zvýšit dopad vaší přednášky na publikum, tedy to, jak budou vnímat prezentaci a jak ji budou interpretovat. Při přezentaci je vhodné stát obličejem k publiku, i když v případě popisování např. grafů a tabulek je to relativně obtížné. Je nutné zaujmout stabilní postoj, např. roztažením nohou na šířku pánve, aby člověk nepůsobil dojmem, že každou chvíli upadne. Těsně před prezentací a taktéž v průběhu prezentace je vhodné být v očním kontaktu s publikem. Oční kontakt s jednotlivci z publika nesmí trvat příliš dlouho, aby se posluchač necítil nepříjemně (a v duchu se neptal, proč na něho tak dlouze civíte). Při prezentaci je vhodné nepůsobit příliš rigidně a strnule. Je dobré pár kroků v průběhu prezentace popojít (nejde o běh na pódiu) a zase se vrátit. Vyhněte se překřížení paží, držení paží za zády nebo rukám v kapsách. Nedržte v ruce žádná fidlátka (propisky aj., nejhorší je propiska, kterou přednášející po celou dobu z nervozity cvaká), mějte ruce volné pro možnou gestikulaci.

Hlasový projev
Tón vašeho hlasu a to, jak mluvíte při prezentaci, ovlivňuje výsledný dojem, který budou mít posluchačí z vaší přednášky. Na začátku přednášky vyčkejte, až se posluchači usadí, nezačínejte mluvit ještě v průběhu toho, kdy jdete k prezentačnímu pultíku. Mluvte jasně a sebejistě, i když si nejste v některých okamžicích úplně jistí. Při přednášce se ujistěte, že i posluchačí v zadních řadách vás slyší, ale aby ti v prvních řadách neohluchli. Udržujte po celou dobu prezentace stabilní tempo řeči, které není ani rychlé, ani pomalé. Nervozita nás občas nutí k tomu mluvit rychleji, abychom měli prezentaci za sebou. Snažte se tomu vyhnout. Změňte svůj hlas, když chcete zdůraznit některou informaci. Není vhodné odpřednášet celou prezentaci monotónním hlasem. Každou větu v projevu řádně ukončete, abyste nepůsobili nejistě. Nemumlejte ani nehuhlejte. Tu a tam můžete udělat v projevu krátkou pauzu, což publiku umožní lépe vstřebat informace. V průběhu této krátké pauzy si můžete srovnat myšlenky a nachystat další větu, kterou budete pokračovat. V průběhu prezentace je lepší zmlknout, než používat citoslovce jako ummm, hmmm, jakoby, vlastně…

Znalost publika
Spousta vědeckých pracovníků přednáší prezentace pro různé posluchače v publiku. Někdy se může jednat o studenty základních škol nebo posluchače univerzity třetího věku. Zde je potřeba přednést informace velmi srozumitelně (informace musí být velmi pochopitelné, vysvětlené na úrovni obecné laické populace), bez obtížnějších technických výrazů, aby se posluchači neztratili. Pro posluchače středních a vysokých škol jiných oborů, než kterého se týká vaše prezentace, je možné použít i některé jednodušší technické termíny. Pro experty v daném oboru je pak možné již plně použít i technické termíny. Uzpůsobte i formu svého přednesu (hlas, gestikulaci) těm, kdo sedí v publiku. Uvažte také to, proč by vás publikum mělo poslouchat. Zajímala by vás vaše prezentace, kdybyste byl v publiku?

Zvítězte nad svým strachem
Abyste mohli zvítězit nad svým strachem, je dobré ho poznat, vědět, co nejhoršího se může v důsledku nervozity stát. Když budete dostatečně a důkladně připraveni, nervozita nebude tak velká. Nepijte kofeinové nápoje těsně před prezentací, protože zvýrazní vaši nervozitu. Mějte k dispozici vodu pro případ, že by vám vyschlo v ústech. Nejezte před prezentací kaloricky velmi náročně jídlo, budete pak mít problém se soustředěním. Uvědomte si, že publikum tam není proto, aby se na vás dívalo, ale proto, abyste jim řekli nové informace. Nejsou to nepřátelé, nechtějí, abyste v něčem pochybil. Neoznamujte publiku, že jste nervózní. Nezajímá je to. Téměř každý trpí nervozitou před veřejným vystoupením, není to nic neobvyklého. Je-li to možné, dýchejte správně proti nervozitě, např. nádech na 4 doby, zadržet dech na 2 doby a na 8 dob vydechovat. Taktéž funguje to, když si představíte nějaké oblíbené místo, kde dozajista nejste nervózní.

Odhoďte své poznámky
Ačkoliv je vhodné, když máte poznámky ke svým slidům, neberte si tyto poznámky k prezentačnímu pultíku. Vezmete-li si je, nebudete působit jako profesionál (a o to nám jde :)), navíc vás to může někdy velmi splést. Bude to mít rušivý efekt na publikum, protože při čtení poznámek s ním ztratíte kontakt. Při čtení poznámek bude i velmi vzrušující téma působit nudně.

Příprava slidů
Slidy k dané prezentaci by měly být nejen příjemné na pohled, ale měly by obsahovat i podstatné informace. Počet slov na slidech by měl být co nejnižší, jde spíše o to uvádět důležité informace heslovitě, abyste věděli, o čem chcete mluvit u daného slidu. Slova na slidech musí dostatečně velká, aby byla čitelná pro posluchače i ze zadních řad. Na slidech by měly být pouze obrázky, grafy a videa, která lépe ozřejmují sdělované informace. Animace netýkající se tématu pouze odvádějí pozornost posluchačů.

Snažte se si to užít
Když budete při přednášení vypadat nudně, budete nudit i posluchače. A i když máte prezentaci o nejnudnějším tématu, snažte se z něho udělat zajímavé téma. Proč by toto téma mohlo být zajímavé pro posluchače? Pře prezentaci se usmívejte, měli byst působit spokojeně a vyjádřete poděkování, že tam můžete být. Je-li vaše sebejistota dostatečná, můžete přidat i milý vtípek, který vám pomůže prolomit ledy. Ale pozor, u velmi nervózních přednášejících působí vtipy spíše křečovitě.

Poučte se ze svých chyb a úspěchů
Pokaždé, když budete mít prezentaci, zapamatujte si, co bylo pozitivní a co jste považovali za chybu, abyste se jí příště mohli vyhnout. U chyby si ještě zanalyzujte, co bylo její příčinou.

Co když se stane nehoda?
Stane-li se vám těsně před prezentací nehoda, např. si polejete košili kávou, nesnažte to za každou cenu schovat. Budete pak působit velmi nervózně a stejně to nejspíš neskryjete. posluchači si vás budou naopak ještě více prohlížet. Můžete např. hned na počátku prezentaci zmínit v malém žertíku, že se vám stala nehoda, např. že znáte spoustu způsobů, jak lze odstranit fleky od kávy, ale že v současné chvíli nelze použít ani jeden :). U žen se sukní se doporučuje, aby měly s sebou náhradní silonky.

Za jedny z nejlepších přednášek jsou považovány přednáky na TEDx, spousta z nich je ke shlédnutí na youtube.com. Za skutečného mistra řečníka moderní toby je považován Steve Jobs…

Použitá literatura:
[1] http://www.scientifica.uk.com/neurowire/9-simple-and-effective-public-speaking-tips-for-scientists
[2] Bruno T, Adamczyk G. Řeč těla. Jak rozumět signálům řeči těla a cíleně je používat. GRADA Publishing, 2013
[3] Helcl Z. Jak zvládnout 77 obtížných situaí při prezentacích a přednáškách. Osvědčené rady a příklady z praxe. Grada Publishing, 2013
[4] Hlaváček L. Základy rétoriky v praxi. Kurz v rámci Institutu pro veřejnou správu, Praha, 1. 12. 2016
[5] Boušková P. Pán Prezentace a Trémy. Kurz v rámci Naučmese.cz, Praha, 12. 1. 2017

Rizika u lékařů provádějících intervenční výkony

1616V nedávné době bylo publikováno několik článků, které se zabývají problematikou nádorů mozku u lékařů provádějících intervenční výkony. Již v roce 1998 Finkelstein publikoval informace o dvou intervenčních kardiolozích, u kterých byl diagnostikován nádor mozku. Nejprve se zdálo, že jde spíše o náhodu. Nicméně v průběhu následujících 10 let byl zjištěn nádor mozku u dalších dvou intervenčních kardiologů ze stejného pracoviště, což poukázalo na souvislost mezi nádorem a prací intervenčního kardiologa s ionizujícím zářením. O 16 let později byla publikována jiná studie, ve které se autoři již zabývali 9 identifikovanými případy nádorů mozku u lékařů provádějících intervenční výkony (nikoliv pouze u intervenčních kardiologů). U 4 z těchto 9 případů byl zjištěn výskyt nádorů v levé hemisféře (u zbývajících 5 nádorů nebyla upřesněna lokalizace), což bylo v souladu s tou skutečností, že u intervenčních lékařů je podstatně více ozářena levá hemisféra. To ještě potvrdilo kauzalitu mezi ozářením a vznikem nádorů mozku u intervenčních lékařů.

Pro stanovení vztahu mezi expozicí a vznikem nádorů mozku bylo nezbytné odhadnout dávku, kterou je mozek lékařů při výkonech ozářen. Provést odhad dávky však nebylo jednoduché, protože intervenční výkony vykazují velkou variabilitu. Jako vhodnější přístup se jeví zjištění dávek lékařů z publikovaných studií. Velkým nedostatkem však je použití různých dávkových veličin, např. efektivní dávky, orgánové dávky nebo dopadjící kermy.

Jedna studie uvádí, že efektivní dávka lékařů na jeden kardiologický výkon se pohybuje mezi 0,02 mikroSv a 38 mikroSv. Pro výkony v intervenční radiologii se efektivní dávky lékařů na jeden výkon pohybují mezi 0,1 mikroSv a 101 mikroSv, čemuž odpovídaly orgánové dávky na mozek v rozsahu 0,1 mikroSv až 300 mikroSv. JIná studie uvádí, že efektivní dávky lékařů při implantaci fenestrovaného stentgraftu dosahují v průměru 20 mikroSv, čemuž odpovídala kerma na hlavu 224 mikroSv.

Mimo velkou variabilitu samotných výkonů, a tím i dávek lékařům na jeden výkon, se jednotliví lékaři liší i tím, kolik výkonů provedou. Někteří lékaři provedou více než 700 výkonů ročně, někteří však i více jak 1000 výkonů ročně.

Další nejistotou, kterou je zatížen odhad orgánové dávky na mozek, je rozdíl mezi dávkou na hlavu a dávkou na mozek. Autoři jedné ze studií mají konzervativní odhad, který předpokládá, že 40 % dávky z rozptýleného záření pohltí lebka, takže mozek obdrží zbývajícíh 60 %.

Nejnovější studie autorů Roguin et al (2013) již uvádí 31 případů nádorů mozku u intervenčních lékařů. U 26 případů je známa lokalizace, tumory se nacházeli u 22 lékařů z oněch 26 v levé hemisféře. Toto číslo je vysoké natolik, že nelze říct, že jde o náhodu, nýbrž se skutečně jedná o souvisost mezi prací lékařů s ionizujícím zářením a těmito levostranně lokalizovanými nádory.

Celkově však provedené studie a z nich vyplývající informace nepotvrzují statisticky významně vyšší výskyt nádorů mozku u intervenčních lékařů, podobně jako nepotvrzují vyšší výskyt kardiovaskulárních onemocnění v důsledku dlouhodobých expozic. Navíc dotazníkový průzkum u 615 pracovníků kardiologických katetrizačních sálů ukázal výskyt rakoviny pouze u 2,2 % účastníků, což je výskyt nižší, než je obvyklé v běžné populaci.

Na druhou stranu se však tvrdí, že věda nemůže prokázat neexistenci rizika, proto by i tak lékaři měli být při provádění výkonů s použitím rtg záření obezřetní.

Použitá literatura:
[1] Marsh RM, Silosky M. Brain tumors, interventionists, and radiation: How real is the risk? Endovascular Today, 2016: 15(8):  66-69

CT kurz IAEA – Vhodnost CT (zdůvodnění)

Svědomitá CT praxe je založena na tom, že CT vyšetření jsou správně indikovaná. Může-li být získána potřebná diagnostická informace dostatečně přesně a včas jinou metodou s nižší dávkou záření nebo úplně bez použití záření, pak by měla být použita ona zobrazovací metoda.

Před CT vyšetřením by měl být pacient dotázán, zda-li nepodstoupil podobné vyšetření nedávno. Omezením opakovaných vyšetření lze významně snížit dávku. Doporučuje se vyhnout se těm CT vyšetřením, která nejsou nezbytná. Tímto způsobem lze snížit dávky pacientům a taktéž náklady. Současně se tak lze vyhnout náhodným nálezům, které nejsou významné.

Pro posouzení správnosti indikací existuje řada indikačních kritérií nebo tzv. guidelines přístupných na webu jako např.:

Tato kritéria pro zobrazovací metody informují lékaře o tom, zda-li je vyšetření indikované z určitého důvodu indikované správně. Jen pro informaci, v České republice existují indikační kritéria z roku 2003. Snad se v blízké době dočkáme nových indikačních kritérií.

Shrnutí
Před každým CT vyšetřením by mělo být uváženo, zda-li dané vyšetření nebylo již provedeno, jestli ho indikující lékař skutečně potřebuje, potřebuje-li ho nyní, jestli je to nejlepší modalita pro dané onemocnění a jestli mu výsledek vyšetření pomůže zodpovědět otázky týkající se diagnózy. Všechny tyto otázky nabývají na důležitosti zvláště u dětí a těhotných žen. Každá pacientka ve fertilním věku by před vyšetřením měla být dotázána, zda-li by mohla být těhotná.

Použitá literatura:
International Atomic Energy Agency. Radiation dose management in CT. Module 1: Appropriateness of CT. http://ns-files.iaea.org/training/rpop/ct-e-learning/story_html5.html

Kolik stojí CT vyšetření?

Na internetu je relativně častým dotazem z oblasti zobrazovacích metod „kolik stojí CT vyšetření“, které je mezi laickou veřejností popisováno jako vyšetření „v tunelu“. Ale zde pozor, není tunel jako tunel… Na dotaz ohledně ceny CT vyšetření lze snadno odpovědět. Cena CT vyšetření se pohybuje v řádu jednotek tisíc Kč (1-4 tisíce Kč). Záleží na konkrétním typu CT vyšetření, je-li použita kontrastní látka atd. Avšak u CT vyšetření není problémem cena, ale jiná skutečnost, o které jsem již v některých předešlých článcích psala, a to je dodržení principu zdůvodnění. Tento princip je často opomíjen právě u CT vyšetření, které si pacient téměř agresivně vynucuje s tím, že si vyšetření klidně zaplatí sám.

Princip zdůvodnění říká, že vyšetření (výkon) s použitítím ionizujícího záření může být provedeno pouze tehdy, převýší-li benefit plynoucí z daného vyšetření možné riziko spojené s použitím ionizujícího záření. Co je tím rizikem spojeným s použitím ionizujícího záření?

Rizikem spojeným s použitím ionizujícího záření je poškození důležitých součástí buněk, což může vést ke smrti buňky nebo k pozměnění (mutaci) DNA, na základě čehož může dojít ke vzniku nádorových bujení. 99,99% poškození DNA dokáže tělo samo opravit, takže pouze velmi malé množství poškození DNA setrvává v buňkách. Ale jakým způsobem probíhá poškození?

Ionizující záření je to záření, které má dostatečnou energii k ionizaci molekul vody. Ionizací vznikají volné radikály, které mohou poškodit DNA, ale i jiné součásti buněk. Radikál je vysoce reaktivní částice, která má jeden nebo více nepárových elektronů, proto se „snaží“ interagovat s okolím, které poškozuje. V boji proti volným radikálům pomáhají ony známé antioxidanty, které reagují s radikálem. Tím dochází k zániku radikálu.

Voda tvoří cca 70% lidského těla, proto má záření „hodně“ příležitostí k tomu, aby ionizovalo molekuly vody, ze které vznikají radikály. K poškození důležitých součástí buněk zářením může dojít i přímo, tj. bez vzniku radikálů. Většina záření však interaguje prostřednictvím vzniku volných radikálů.

Mezi ionizující záření patří rtg záření, které se využívá při běžných rentgenových výkonech, v CT, ale i v mamografii, nepatří sem ultrazvuk a magnetická rezonance (MR).

Každý lékař, který „předepisuje“ pacientovi žádanku na vyšetření s použitím rtg záření, např. na CT vyšetření, musí vždy uvážit riziko, které plyne z provedení daného vyšetření a benefit spojený s vyšetřením. Benefitem je zde myšleno získání správné diagnózy. Proto někteří lékaři s vyšetřením váhají (mají určitě i jiné důvody), i když si ho bohužel někteří pacienti téměř vynucují.

Rtg metody fungují zejména jako anatomické metody (s výjimkou CT perfúze mozku a srdce), tj. zobrazují aktuální anatomii, která může být pozměněna nějakou patologií, jako je např. výskyt krvácení, cyst, nádorů. Ale není-li podkladem daného onemocnění anatomicko-patologická změna, nemusí CT vyšetření nic ukázat. To je další důvod, proč někteří lékaři váhají s indikací (žádankou) na dané vyšetření.

Mimo anatomické metody existují i funkční zobrazovací metody, které jsou schopné zobrazit změny ve funkčnosti jednotlivých orgánů a tkání, typicky změny metabolismu a krevního průtoku. Patří sem vyšetření v nukleární medicíně, jako je SPECT, PET a pak také některé typy MR vyšetření.

MR vyšetření nevyužívá ionizujícího záření, není tak škodlivé pro lidské tělo jako rtg záření, ale dostupnost MR vyšetření je horší (delší čekací doby při objednání) a cenově se MR vyšetření pohybuje mezi 5 – 15 tisíci Kč. Obvykla je cena MR vyšetření 2-5x vyšší než cena CT vyšetření. Ale opět záleží na konkrétním vyšetření.

Zde je přehled cen i dalších zobrazovacích modalit (pouze velmi orientační):

  • Běžné rtg – stovky Kč (používá ionizující záření)
  • Mamografie – stovky Kč (používá ionizující záření)
  • Ultrazvuk – stovky až tisíc Kč (nepoužívá ionizující záření)
  • CT – 1-4 tisíce Kč (používá ionizující záření)
  • MR – 5-15 tisíc Kč (nepoužívá ionizující záření)

Zatížení svalů při nošení ochranných zástěr

Není žádným tajemstvím, že nošení ochranných zástěr, které váží přibližně 14-17 kg, vede k bolestem zad a kloubů v důsledku kvazistatického vzpřímeného postoje. S nošením zástěry o této hmotnosti je spojeno zatížení meziobratlových plotének až 2000 kPa. S bolestmi zad a kloubů a velmi často i bolestmi (unaveností) svalů se potýkají především lékaři provádějící intervenční výkony pod rtg kontrolou, u kterých je povinnost nosit ochranné zástěry s olověným ekvivalentem. Ekvivalent se pohybuje mezi 0,25 mm Pb až do 1,0 mm Pb, což představuje extrémně těžkou zástěrou. V důsledku nošení ochranných zástěr (zástěra visí především na ramenech) musí tělo vynaložit větší úsilí, aby udrželo vzpřímenou pozici, což vede k většímu zatížení některých svalů.

Autoři jedné studie Alexandre et al provedli pokus, kdy termograficky prostřednictvím infračerveného záření měřili teplotu vybraných svalů při provádění výkonů bez ochranné stínící zástěry a se zástěrou, která měla v přední části ekvivalent 0,5 mm Pb, v zadní části 0,25 mm Pb. Jednalo se o výkony na gastroenterologickém sále určeném pro intervenční výkony.

Autoři zjišťovali teplotu několika vybraných svalů při provádění výkonu bez ochranné zástěry a se zástěrou. Jednalo se o trapézový sval, deltový sval, velký prsní sval, svaly v oblasti bederní páteře a dvouhlavý sval stehenní.

Trapézový sval je jeden z nejdůležitejších svalů zad, který je zodpovědný za pohyb a rotaci lopatky a taktéž za pozici hlavy vzhledem ke krku. Deltový sval je velký sval trojúhelníkového tvaru, který pokrývá ramenní kloub, a je potřebný při oddalování (zvedání) paží od těla.

Z měření vyplynulo, že nejvíce zatěžovaný sval je trapézový sval a velký prsní sval, jejichž teplota se nošením zástěry při výkonu zvýšila téměř o 1°C. Menší změna v teplotě byla zaznamenána u deltového svalu a svalů okolo bederní páteře, jejichž teplota se změnila přibližně o 0,7°C. Nejmenší změna teploty byla zaznamenána u dvouhlavého svalu stehenního, kdy rozdíl činil přibližně 0,5°C. Z měření tedy vyplynulo, že svaly používané k udržení vzřímeného postoje při nošení zástěry, jako jsou trapézový sval, deltový sval a velký prsní sval, patří mezi skutečně nejvíce zatěžované.

Mimo to z měření vyplynulo, že většinou bylo zatížení těla rovnoměrně rozdělené na pravou a levou polovinu.

Ukázka zatížení při práci se zástěrou a bez ní je pro 4 měřené pracovníky znázorněna na obr. 1. Každý řádek obrázků představuje jednoho jedince zpředu a zezadu, první tři figury znázorňují teplotu v klidu, při práci bez zástěry a při práci se zástěrou zpředu. Další tři figury představují totéž ale zezadu.

zatizeni_zasteraObr. 1: Prokrvení svalů zpředu a zezadu pro klid, práci s ochrannou zástěrou a práci bez ochranné zástěry, každý řádek představuje jednoho měřeného pracovníka [1]

Použitá literatura
[1] Alexandre D, Prieto M, Beaumont F, Taiar R, Polidori G. Wearing lead aprons in surgical operating rooms: ergonomic injuries evidenced by infrared thermography. Journal of Surgical Research 2017; 209: 227-233

Rozdíl mezi rentgenkami

Na trhu existuje velké mnosžtví rentgenek, které se liší zejména tím, pro jakou rentgenovou (rtg) modalitu jsou určeny, což ovlivňuje i charakter rentgenky z hlediska používaného napětí a vyprodukované energie.

Mezi nejvýkonnější patří rentgenky pro výpočetní tomografii (CT). Tyto rentgenky pracují při napětích 70-140 kV, kdy při skenech dlouhých cca 4 s vyprodukují až 120 kW energie, čemuž odpovídá vyprodukované teplo 2 MJ. CT rentgenky musí mít velmi robustní konstrukci, aby dokázaly spolehlivě pracovat i při vysokých rotacích rentgenky v gantry. Při rotaci v gantry působí na rentgenky zrychlení až 30 g. Velikost ohniska se pohybuje od 0,5 mm do cca 1,5 mm.

Rentgenky angiografických systémů o výkonech 20-80 kW pracují při napětích 60-125 kV. Záření je produkováno v pulzích, celá sekvence však může trvat i několik minut. Počet pulzů se liší v závislosti na oblasti použití, vyšší počet pulzů se využívá v intervenční kardiologii. Zde se pohybuje počet pulzů nebo framů/s okolo 12-15, ale v některých případech, typicky pro levostrannou ventrikulografii, se požaduje až 25-30 pulzů/s. Pulzy mohou trvat od jednotek ms, např. 5 ms, až po desítky ms, klidně i 50 ms. U délky pulzu platí, že čím delší pulz, tím větší pohybová neostrost. Součin délky pulzu (s) a proudu rentgenky (A) je roven elektrickému množství pro daný pulz (As, častěji mAs). Pro redukci pohybové neostrosti, avšak pro dosažení dostatečné hodnoty mAs, je žádoucí, aby byl pulz co nejkratší a proud co nejvyšší. Výkonné rentgenky angiografických systémů dosahují proudu až 1000 mA.

V běžné skiagrafii se na stacionárních systémech využívají k produkci rtg fotonů napětí 40-150 kV, přičemž výkon rentgenky je okolo 80 kW. Rentgenky ve skiagrafii jsou sestrojeny tak, aby byly schopné produkovat pulzy o délce cca 3 ms každou minutu. Pro mobilní skiagrafické systémy se výkon rentgenek pohybuje mezi 10-30 kW, přičemž hodnoty 30 kW a více patří k těm nejvyšším. Existují však i mobilní rtg systémy a některé C-ramena, která využívají rentgenek se stacionární anodou. Zde je výkon rentgenky samozřejmě nižší, pohybuje se v jednotkách kW, cca 1-3 kW. Je to z toho důvodu, že chlazení u stacionární rentgenky není tak efektivní, jako je u rentgenek s rotační anodou.

Mamografické rentgenky pracují při napětích 20-40 kV a jejich specifikem je použití velmi malého ohniska, většinou tyto rentgenky obsahují ohniska o velikostech 0,1 mm a 0,3 mm.

Rentgenky se liší tedy i v tom, jakou energii na vyšetření jednoho pacienta vyprodukují. Na obr. 1 je znázorněno množství energie vyprodukované na rtg výkon u jednoho pacienta společně s časovou sousledností při běžném provozu. Množství energie pro intervenční výkony je uvedeno pro 5 minut výkonu.

charakteristika-rtg-systemuObr. 1: Vyzářená energie na jednoho pacienta pro různá napětí a různé zobrazovací modality (osa Y udává hodnotu součinu napětí, proudu rentgenky a doby expozice na jednoho pacienta) [1]

Zjištěné množství vyprodukované energie potřebné na provedení výkonu u jednoho pacienta je relativně jednoduché u skiagrafie, CT a mamografie, kdy se jedná pouze o součin napětí, proudu a délky expozice. Komplikovanější je to pro intervenční výkony, kdy je potřeba zohlednit dlouhé skiaskopické sekvence s nižším dávkovým příkonem a vysokoenergetickými akvizičními scénami.

Z obr. 1 je zřejmé, že nejnáročnější z hlediska vyprodukované energie jsou CT výkony, následované rentgenkami angiografických systémů, poté následuje mamografie. Při hodnocení z hlediska použitého napětí jsou skiagrafické systémy, pojízdná C-ramena a pojízdné skiagrafické rentgeny za mamografickými systémy, avšak díky krátkým expozicím a velmi malému dávkovému příkonu při skiaskopii je celkové množství energie vyprodukované na jednoho pacienta nízké. Podobně je tomu u dentálních rtg systémů, které mají podobný rozsah vyprodukované energie, ale mají napětí maximálně 75 kV.

Ukázka běžného provozu CT rentgenky na velmi vytíženém pracovišti je uvedena na obr. 2.

ct_rentgenkaObr. 2: Ukázka zatížení CT rentgenky ve velmi vytíženém provozu [1]

U CT, jehož provozo je zobrazen na obr. 2, se předpokládá, že celková kolimace je cca 4 cm, vzdálenost mezi ohniskem a detektorem je 114 cm a přídavná filtrace je 1,2 mm titanu pro redukci dávky pacientovi. Jedno CT vyšetření je definováno jako jeden sken nebo série několika skenů s absencí dlouhé doby chlazení (doba chlazení není delší než 2 min). Energie na jedno CT vyšetření jen zřídka překročí 800 kWs. Odlehlá hodnota 1400 kWs je studie zameřená na sycení periferních cév. Další typ výkonu, u kterého je vyprodukováno velké množství energie, je CT sken u polytraumatických pacientů.

Z hlediska použití a funkčnosti se jednotlivé rentgenky od sebe velmi významně liší, v současné době je na trhu dostupných více než 500 druhů rentgenek.

Použitá literatura:
[1] Behling R. Modern diagnostic X-ray sources. Technology, manufacturing, reliability. CRC Press, 2015

Rozdíl mezi dětmi a dospělými

Nyní si řekneme něco o tom, jak se liší děti od dospělých z hlediska zobrazování. Na začátek je nutné říct, že děti nejsou „jen“ malí dospělí, ale jsou zde určité anatomické a fyziologické rozdíly.

Rozdělme si pediatrickou populaci alespoň hrubě podle věku: Jako novorozenci se označují děti do 28. dne od narození. Za kojence se považují děti do 12. měsíce života. Jedinci ve věku 1-12 let se označují jako děti a ve věku 13-16 jako adolescenti.

Co se týká fyzických parametrů, tak nejvýrazněji se pediatrická populace liší ve velikosti. Poměr hlavy k tělu je podstatně vyšší u dětí než u dospělých. Výškově se za střed těla u dospělých považuje spona stydká, zatímco u dětí je to pupek. Kůže dětí je mnohem tenčí a jejich pokožka (epidermis) obsahuje mnohem menší množství keratinu než pokožka dospělých. Proto jsou děti mnohem citlivější na absorpci škodlivých látek.

Povrch těla vzhledem k celkové váze těla je opět u dětí vyšší než u dospělých. V průběhu dospívání se tento poměr mění a jejich vzhled se více podobá vzhledu dospělých.

Co se týká hmotnosti a velikosti, lze pro děti ve věku 2-14 let použít následující aproximaci: výška (palce) = věk (roky)*2,5 + 30.

Zde jsou popsány rozdíly mezi dětmi a dospělými trochu podrobněji:

  • Lebka – představuje 23% hmotnosti kostry po narození a je tvořena dvěma fontanelami, které postupně dozrávají. V dospělosti tvoří lebka pouze 12% hmotnosti kostry. Děti mají taktéž kratší krk.
  • Kostra – u dětí je tvořena převážně chrupavkami než kostmi, v průběhu dozrávání se podíl chrupavky zmenšuje. Kosti u dětí jsou méně denzní, více pórovité, proto i způsob hojení zlomenin je u dětí a dospělých rozdílný.
  • Mozek – u dětí představuje asi 25% celkové hmostnosti, zatímco v dospělosti představuje mozek pouze 2% celkové hmotnosti. Po narození ještě není zralá hematoencefalická bariéra, proto některé látky touto bariérou snadno pronikají.
  • Srdce – je u dětí proporčně velmi velké, v průběhu dozrávání se tento poměr mění, ačkoliv srdce roste. V 1. roce života se velikost srdce zdvojnásobí, v 9. roku života je srdce dítěte 6x větší. Současně se zvětšuje množství cév, aby byl dobře zásoben srdeční sval. U novorozenců má myokard menší kontraktilitu, proto ani tlak při kontrakci není tak velký.
  • Srdeční výdej je po narození 300-400 ml/kg za minutu, za několik měsíců klesne na 200 ml/kg za minutu a v dospívání dosáhne hodnoty cca 100 ml/kg za minutu.
  • Srdeční tep je běžně 150 tepů za minutu, s věkem klesá.
  • Systolický tlak krve je po narození 80 mmHg, v dospívání dosahuje hodnot 120 mmHg.
  • Hltan je u dětí tvořen téměř výhradně měkkými tkáněmi.
  • Hrtan je u dětí trychtýřovitého tvaru, u dospělých je spíše cylindrického tvaru.
  • Játra jsou u dětí velká a společně se slezinou jsou uloženy níže a vpředu, proto nejsou chráněny žeberním košem. Děti mají slabší břišní svaly, což způsobuje vzhled jakoby většího bříška.
  • Dalším rozdílem je proporčně větší jazyk u dětí v porovnání s dospělými.
  • Močový měchýř je u dětí uložen v bříšku, v průběhu dozrávání klesá níže do pánve.
  • Intenzivní proces růstu a zrání u dětí je podmíněn větším bazálním metabolismem. Děti potřebují více energie, přibližně 3-4x více než dospělí. Děti taktéž spotřebují více kyslíku než dospělí a to asi 2x.
  • Voda tvoří u dospělých asi 50-60% hmotnosti, u dětí je to 70-80% hmotnosti.
  • Imunitní systém dětí není zralý, proto jsou děti náchylnější na infekce.

Použitá literatura:
Damilakis, J. Radiation dose management of pregnant patients, pregnant staff and pediatric patients in diagnostic and interventional radiology. EUTEMPE-RX, Module 11, 16.-20.5.2016, Heraklion, Crete, Greece

Seminář „Novinky z radiodiagnostiky“

seminar_2Zde a zde (dodatečně přednášky o DICOMu a Managementu dávek) jsou ke stažení přednášky ze semináře „Novinky z radiodiagnostiky„, který se konal 30.11. 2016 v IKEMu. Přednášky jsou chráněny heslem, v případě, že máte zájem o heslo, napiště mi mail. Přednáška Mgr. Petra Papírníka s tématem „Změny v legislativě SÚJB týkající se radiodiagnostiky“ je volně přístupná i bez hesla.

Tady je seznam přednášek z programu semináře:

MUDr. Iva Krulová (Nemocnice Na Homolce) – Snímek hrudníku a co od něj očekáváme

MUDr. Petra Steyerová (VFN/Breast Unit Prague) – Klinické využití zobrazovacích metod v diagnostice onemocnění prsu

Bc. Kateřina Chytrá (SÚRO) – Dávky a DRÚ pro dětské pacienty

MUDr. Bronislav Janek, CSc. (IKEM) – Co je nového v intervenční kardiologii

Ing. Lucie Súkupová, PhD. (IKEM) – Dozimetrie oční čočky lékařů

MUDr. Jan Beran, PhD. (IKEM) – Intervenční radiologie s praktickou ukázkou instrumentária

Mgr. Petr Papírník (SÚJB) – Změny_v legislativě SÚJB týkající se radiodiagnostiky

Ing. Kateřina Daníčková (VFN/FN Motol) – Speciální ochranné pomůcky pro intervenční radiologické výkony

RNDr. Dana Kurková, PhD. (SÚRO) – Měření energetických spekter rentgenových svazků CdTe detektorem

Mgr. Václav Porod (IKEM) – Zobrazování digitálních snímků (DICOM, prohlížeče, monitory)

Mgr. Filip Jírů, PhD. (IKEM) – Management dávek (DICOM, reportování dávek)

Všem přednášejícím i posluchačům děkuji za účast, myslím, že se nám seminář vydařil :).

L. Súkupová

 

Černobyl (12)

21. května 1986
Vliv havárie černobylské jaderné elektrárny na životní podmínky v Československu

(čtk): Komise, která řídí a vyhodnocuje měření radioaktivity všech složek životního prostředí, vody i potravin, vydala přehled o vývoji radiační situace na území ČSSR. Vyplývá z něj, že po dobu zvýšeného výskytu radioaktivních látek byla zajištěna nezávadnost všech potravin dodávaných do obchodní sítě, včetně mléka a mléčných výrobků.

Dávkové příkony vnějšího záření na volném prostranství se z běžných přírodních hodnot okolo 0,1 mikrogray za hodinu, neboli 10 mikrorentgenů za hodinu zvýšily v počátečním období na 0,2-0,5 mikrogray za hodinu. Od 10. května už toto zvýšení není větší než 0,3 mikrogray za hodinu neboli 30 mikrorentgenů za hodinu a od 17. května než 0,15 mikrogray za hodinu neboli 15 mikrorentgenů za hodinu.

Kontaminace povrchů jódem 131 je od 10. května menší než 10 kilobecquerelů na m2 a kontaminace césiem 137 menší než 1 kilobecquerel na m2, maximální hodnoty nepřesáhly trojnásobek těchto hodnot.

K výraznější kontaminaci vod nedošlo, obsah radionuklidů v nich je nízký, pod 1 becquerel na litr.

Úroveň kontaminace jódem 131 u mléka dodávaného pro obyvatelstvo nepřekročila limit stanovený našimi hygieniky jako horní mez pro zdravotně nezávadnou konzumaci této potraviny. Od 15. května se tato úroveň pohybuje od 50 do 400 becquerelů na litr a nadále klesá.

Nebylo potřebné přistoupit k omezování konzumu mléka a prováděna byla pouze určitá preventivní opatření přímo ve výrobě mléka, která se týkala způsobu krmení dobytka.

Na základě celkových výsledků měření lze potvrdit, že dočasné zvýšení úrovně kontaminace bylo mnohokrát nižší, než aby i při trvalém působení představovalo ohrožení zdraví. Nebyly a evidentně nebudou překročeny hodnoty doporučené Mezinárodní komisí pro radiologickou ochranu a Mezinárodní agenturou pro atomovou energii jako hodnoty vyžadující provedení ochranných opatření.

Celkové hodnocení vývoje situace ukazuje, že z hlediska zdravotního u nás nebylo zapotřebí podnikat kroky, které by vedly k narušování zvyklostí a potřeb obyvatelstva, např. ve výživě nebo omezování jejich pohybu v přírodě.

Cernobyl_20

31. května 1988
Dva roky po havárii v Černobylu
Život v dezaktivované oblasti

MOSKVA: Nyní je mimořádně důležité informovat o skutečné radiační situaci a umět příslušné informace správně vysvětlit, zdůrazňuje list Pravda v zamyšlení nad nedávnou vědeckou konferencí Lékařské aspekty havárie v černobylské jaderné elektrárně, která se konala v Kyjevě. Konference se zúčastnili jak sovětští, tak zahraniční odborníci.

V prvních dnech po havárii (duben 1986) bylo v moskevských a kyjevských nemocnicích s podezřením z nemocni z ozáření hospitalizováno asi 500 lidí. Předběžná diagnóza se potvrdila v 237 případech. Od té doby 193 lidí nastoupilo do zaměstnání, kde není vystaveno ozáření, 16 zatím ještě nepracuje. 28 lidí se nepodařilo zachránit.

Úmrtnost se v oblastech, kde se následky havárie projevily, nejen nezvýšila, ale naopak poklesla. Porodnost se zde ve stejném období prakticky nezměnila. Podle odborníků z různých zemí není v souvislosti s havárií potřeba očekávat nějaké genetické odchylky.

Havárie v Černobylu vytvořila mimořádnou situaci, na niž nebyly psychologicky připraveni ani široké vrstvy obyvatelstva, ani řada činitelů, vědců a lékařů, píše list. Upozorňuje, že mezi obyvatelstvem se šíří různé nepodložené pověsti, obavy a nedůvěra k lékařům. To se ovšem negativně odráží na jejich zdraví. Řda Kyjevanů například dobrovolně omezila příjem potravin.

Na syndromu radiofobie neseme vinu všichni, cituje list ředitele Biofyzikálního ústavu ministerstva zdravotnictví SSSR L. Iljina, který zdůrazňuje především převažující neznalost obyvatelstva v oblasti ochrany před radiací. Zcela odůvodněná a účelná hygienická a organizační opatření část obyvetelstva proměnila v omezování, které má mnohdy škodlivý charakter.

Někteří lidí například odmítají navštěvovat pláže, parky, nekupují potraviny na trhu, masově přestávají využívat zahrádky a cokoliv na nich pěstovat. List v této souvislosti cituje řadu zahraničních odborníků, kteří konstatují, že oblast je dobře dezaktivována a radioaktivita nepřevyšuje obecně stanovené normy.

Cernobyl_21

26. dubna 1991
Pět let po Černobylu
Utajené počty

KYJEV – Za pět let, které odplynuly od výbuchu na černobylské jaderné elektrárně, zahynulo v důsledku radiace 7000 osob. Prohlísil to včera přední ukrajinský expert na problematiku černobylské havárie a obvinil sovětské vedení, že tuto skutečnost důkladně tají.

Volodymyr Šovkošytnyj, náměstek předsedy komise ukrajinského parlamentu, jež má na starosti záležitosti související s jadernou havárií z 26. dubna 1986, v projevu při příležitosti pátého výročí nejhorší jaderné katastrofy v dějinách dále uvedl, že sovětští vědci a zdravotníci oficiálně odmítají, že by v důsledku černobylské havárie zahynuly tisíce lidí. Svazová vláda se stále snaží předstírat, že se „vlastně nic nestalo“, uvedl Šovkošytnyj. Na odmořování se podle jeho slov podílelo kolem 700 000 osob. Z nich asi jedna osoba ze sta během uplynulých pěti let zemřela. Podle oficiálních sovětských zdrojů zahynulo v důsledku Černobylu 31 osob.

Cernobyl_22

Přehled dávek z rtg výkonů v čase

V dnešním článku si řekneme něco o tom, jak se v průběhu let měnily dávky v jednotlivých orgánech pro typická skiagrafická vyšetření.

Při skiagrafické expozici je možné ovlivnit dávku pacientovi několika parametry, např. použitou hodnotou napětí, proudu, času, nebo součinu proudu a času, ale také filtrací. Filtrace je považována za jeden z nejdůlěžitejších faktorů, které ovlivňují dávku. Filtrace redukuje dávku pacientovi tím způsobem, že odstraňuje ze spektra nízkoenergetické fotony, které by se pohltily v pacientovi, ale nepřispěly by k tvorbě obrazu. Filtrace taktéž zvyšuje efektivní energii spektra neboli penetrabilitu (prostupnost), tj. spektrum se použitím filtrace stává tvrdším. S vyšší energií spektra tedy fotony prostupují v pacientovi hlouběji, více jich doletí na receptor obrazu. Proto je postačující nižší množství vyprodukovaných fotonů k získání dostatečného množství fotonů na receptoru obrazu. Jinak řečeno, s vyšší efektivní energií spektra, které lze dosáhnout taktéž zvýšením napětí (kV), je dostatečné použití nižšího množství mAs.

Celková filtrace se skládá ze dvou základních složek. Základní filtrace a přídavná filtrace. Základní (inherentní) filtrace je tvořena materiálem uvnitř rentgenky, včetně chladícího média, a je fixní. Přídavná filtrace se vkládá do svazku k výstupu rentgenky a je volně modifikovatelná. Do 20. letech 20. století byla celková filtrace ve většině případů menší než 0,5 mm Al. Od 60. let 20 století se pro napětí 70 kV a více používala celková filtrace alespoň 2,5 mm Al.

Následující tabulky poskytují přehled dávek jednotlivým orgánům pro standardní typy skiagrafických vyšetření. Vyšetření se mezi sebou lišila nejen použitou technikou (kV, mAs, filtrace), ale v některých případech i použitými projekcemi. Přehled o dávkách pro další orgány – mozek, jícen, červenou kostní dřeň, plíce, srdce, žaludek, játra, močový měchýř a varlata jsou uvedeny v článku [1].

davky_stitna_zlazaTabulka 1: Přehled dávek na štítnou žlázu v závislosti na typu provedeného rtg vyšetření v různých obdobích

davky_prsni_tkanTabulka 2: Přehled dávek na prsní tkáň v závislosti na typu provedeného rtg vyšetření v různých obdobích

davky_vajecnikyTabulka 3: Přehled dávek na vaječníky v závislosti na typu provedeného rtg vyšetření v různých obdobích

Z tabulky 1 je zřejmé, že dávka na štítnou žlázu při rtg vyšetření hlavy poklesla z původních více než 20 mGy na necelých 0,5 mGy. Z tabulky 2 je zřejmý pokles dávky na prsní tkáň při rtg vyšetření srdce a plic, kdy došlo ke snížení o cca 40%. To je zejména díky tvrdé technice (vysoké kV) a taktéž vyšší filtraci. V tabulce 2 taktéž stojí za zmínku, že dávka na prsní tkáň při vyšetření žeber dosahovala hodnot i přes 40 mGy, zatímco v dnešní době je to dávka 17-krát nižší. Z tabulky 3 je zřejmé, že dávka na vaječníky poklesla při rtg vyšetření pánve, břicha a bederní páteře pod 2 mGy z původních až 28 mGy.

Ze všech tří tabulek je zřejmé, že s postupujícím časem se dávky na různé orgány významně snižují, což je díky zejména třem skutečnostem: použití vyšší celkové filtrace, zavedením zesilujících fólií a taktéž upravením počtu a typu některých projekcí. Rtg vyšetření v dnešní době nejsou z hlediska dávky zdaleka tak zatěžující jako dříve. Avšak jsou částečně nahrazeny jinou modalitou, konkrétně výpočetní tomografií (CT), která dodává efektivní dávky cca 100-1000-krát vyšší.

Použitá literatura:
[1] Melo DR, Miller DL, Chang L, Moroz B, Linet MS, Simon SL. Organ doses from diagnostic medical radiography – Trends over eight decades (1930 to 2010). Health Physics 2016; 111(3): 235-255

Existuje souvislost mezi mamografickým screeningem a rakovinou štítné žlázy?

V nedávné době se v médiích začala diskutovat spojitost mezi mamografickým screeningem a zvýšeným počtem rakovin štítné žlázy u žen. Ale existuje mezi těmito dvěma skutečnostmi nějaká souvislost? Nebo je důvod zvýšeného počtu rakovin štítné žlázy v něčem jiném?

Mamografický screening se bezesporu stal důležitým krokem v lékařské péči, protože významně přispěl ke snížení počtu úmrtí v důsledku rakoviny prsu. Ve spojitosti s mamografickým screeningem se však objevily obavy, zda nejsou rozptýleným zářením významně ozařovány další orgány. Tato problematika byla zkoumána v několika studiích, např. [1], ve kterých lékaři-radiologové zkoumali, do jaké míry je ozařována štítná žláza rozptýleným zářením při mamografickém vyšetření a jestli je zdůvodněné, popř. nutné, použít stínění štítné žlázy. Obava z ozáření štítné žlázy měla mimo jiné původ ve studii [2], ve které autor uvedl, jakou dávku obdrží další orgány mimo prsní tkáň právě při mamografickém vyšetření. Autor provedl simulaci mamografického vyšetření na antropomorfním fantomu(antropomorfní fantom je těleso, které je vzhledem podobné člověku a má podobné fyzikální vlastnosti – rozptyl a zeslabení – jako lidské tělo) metodou Monte Carlo pro velké množství rentgenových spekter pro kraniokaudální a mediolaterální šikmou projekci. Pro co nejreálnější simulaci byla k fantomu připojena tkáň ve tvaru prsu, která z hlediska fyzikálních vlastností odpovídala prsní tkáni. Tato prsní tkáň byla homogenní a z 50 % byla tvořená tukovou tkání a z 50 % glandulární (žláznatou) tkání, navíc byla celá směs obklopena vrstvou kůže o tloušťce 4 mm. Odhad dávek byl proveden pro 66 orgánů antropomorfního fantomu, včetně odhadu dávky na štítnou žlázu [1].

Maximální dávka na štítnou žlázu z rozptýleného záření při oboustranném mamografickém vyšetření se dvěma projekcemi na každý prs zprůměrovaná pro všechna spektra je rovna 3,3 mikroGy pro digitální mamografický systém a 4,3 mikroGy pro filmový mamografický systém. Z této absorbované dávky lze použitím tkáňového váhového faktoru z doporučení International Commission on Radiological Protection [3] (w=0,04) stanovit efektivní dávku. Ta je rovna 0,13 mikroSv pro digitální mamografický systém a 0,17 mikroSv pro filmový mamografický systém, v průměru 0,15 mikroSv [1].

Pro lepší představu je vhodné srovnat spočtenou efektivní dávku s efektivní dávkou, kterou obdrží každý jednotlivec z přírodního pozadí. Efektivní dávka z přírodního pozadí je rovna cca 3 mSv/rok, takže efektivní dávku 0,15 mikroSv obdrží každý jednotlivec z přírodního pozadí za 26 minut. Dávka z mamografického vyšetření, kterou obdrží štítná žláza při oboustranném mamografickém vyšetření, je tedy rovna dávce, kterou je štítná žláza každého jedince ozářena již za 26 minut z přírodního pozadí.

Přejdeme-li od efektivní dávky k riziku vzniku rakoviny štítné žlázy, pak v průměru pouze u 1 ze 166 milionů žen dojde ze vzniku rakoviny štítné žlázy v důsledku mamografického vyšetření [1].

Doteď jsme se zabývali rizikem vzniku rakoviny štítné žlázy v důsledku mamografického vyšetření. Nyní se budeme zabývat rizikem, které plyne z použití stínění štítné žlázy.

Stínění štítné žlázy může omezovat nastavení vhodné pozice pro vyšetření a taktéž může tvořit artefakty v obraze. Současně může nepříznivě ovlivnit řízení expoziční automatiky, která navolí jiné expoziční parametry v důsledku přítomnosti tohoto stínění. Tím dochází ke ztrátě kontrastu v obraze. Ze všech těchto důvodů pak může vyplynout nutnost expozici opakovat, což je velmi nevýhodné z hlediska další radiační zátěže pacientek [1]. Ukázka rtg obrazu prsu s použitím a bez použití ochranného stínění štítné žlázy je uvedena na obr. 1.

mammography_shieldingObr. 1: Rtg obraz prsu s použitím (A) a bez použití ochranného stínění štítné žlázy [1]

Velmi zajímavé na celé této skutečnosti je, že k nárůstu rakoviny štítné žlázy došlo taktéž u mužů, nikoliv pouze u žen. Jedno z možných vysvětlení je uvedeno ve studii [4], která jako důvod zvyšujícího se počtu rakovin štítné žlázy uvádí nárůst v počtu zubních rentgenových vyšetření. Dokonce American Dental Association považuje za velmi dobrý nápad používat stínění štítné žlázy při zubních rentgenových vyšetřeních, čímž by mělo být omezeno ozáření štítné žlázy.

Krátké shrnutí na závěr:

Při mamografickém screeningu je štítná žláza pacientek ozářena z rozptýleného záření nízkou až zanedbatelnou dávkou. Riziko vzniku rakoviny štítné žlázy v důsledku mamografického vyšetření je proto velmi nízké až zanedbatelné. Naopak samotné stínění štítné žlázy může způsobit znehodnocení mamografického snímku a v některých případech je nutné opakovat expozici. Proto se použití stínění štítné žlázy nedoporučuje.

Spojitost mezi mamografickým vyšetřením a rakovinou štítné žlázy nebyla vědecky prokázána.

Použitá literatura:
[1] Sechopoulos, I., Hendrick, R. E. Mammography and the risk of thyroid cancer. American Journal of Roentgenology 2012;198:705-707
[2] Sechopoulos, I., Suryanarayanan, S., Vedantham, S., D’Orsi, C. J., Karellas, A. Radiation dose to organs and tissues from mammography: Monte Carlo and phantom study. Radiology, 2008;246:434-443
[3] International Commission on Radiological Protection. ICRP Publication 103: the 2007 recommendations of the International Commission on Radiological Protection. ICRP, Pergamon Press, 2007
[4] Kopans, D. B. Mammograms and thyroid cancer: The facts about breast-cancer screening. Massachusetts General Hospital, Imaging, 2011, http://www.massgeneral.org/imaging/about/newsarticle.aspx?id=2720

MIYABI angio-CT systém

Siemens nedávno přišel s novým zobrazovacím systémem, který kombinuje dvě zobrazovací modality. Jedná se o systém MIYABI, který kombinuje angiografický systém Artis zee a 16-řadý CT skener Somatom Emotion. Tento systém se označuje jako hybridní, protože kombinuje dva typy zobrazení, ale běžně se jako hybridní označují systémy, které kombinují funkční zobrazení (nukleárně-medicínské) s anatomickým zobrazením (CT, MR).

Systém je vhodný zvláště pro miniinvazivní výkony, které jsou obtížnější z důvodu horšího přístupu k danému místu, např. z důvodu přílišného vinutí tepny (embolizační výkony). Výkon může být ulehčen tím, že při nejasné anatomii si lékař na „mobilním“ CT zobrazí anatomickou část v 3D, což by mu mělo ulehčit další zavádění instrumentária. Nebo podobně při embolizačním výkonu si lékař pomocí CT perfuze zjistí, je-li embolizace provedena správně. Hlavní výhodou je tedy možnost kombinace CT zobrazení a okamžitého přístupu do krevního řečiště, což je využitelné i při traumatech.

MIYABI_1Obr. 1: Hybridní systém MIYABI (Siemens)

MIYABI_2Obr. 2: Hybridní systém MIYABI (Siemens)

CT skener disponuje funkcí Twin Beam, což je možnost dual-energy zobrazení, užitečná právě při CT perfuzi. CT skener je umístěn na kolejnicích a je-li potřeba, přijede skener ke stolu s pacientem, který se vysune směrem k CT.

Systém lze vytvořit i z jiných zobrazovacích systémů, než pouze Somatom Emotion a Artis zee. Z CT systémů je možné zvolit ještě Somatom AS nebo Somatom Definition Edge, z angiografických systémů pak mimo Artis zee ještě Artis zeego, Artis Q nebo Artis Q.zen.

Použitá literatura:
http://www.healthcare.siemens.com/angio/artis-interventional-angiography-systems/miyabi/features
Powerful interplay – MIYABI angio-CT. Siemens Healthcare

Ochranné stínění v invazivní kardiologii

Při invazivních výkonech v kardiologii, ať už pri koronárních nebo při výkonech v elektrofyziologii, mají kardiologové většinou k dispozici, mimo osobní ochranné pomůcky (zástěra, nákrčník, brýle), stropní závěsné stínění, obr. 1, stínění se závěsem na stole pacienta a občas také pomocné boční stínění, obr. 2. Tato pomocná stínění mají pomoci odstínit záření, kterým jsou ozářeny nechráněné části těla kardiologa, např. paže a spodní část dolních končetin. Z hlediska radiační ochrany, kdy jsou kardiologové nejvíce ozařováni z rozptýleného záření, je velmi důležité správné použití těchto stínění za účelem co největší redukce osobních dávek.

ceiling_shieldObr. 1: Stropní závěsné stínění (Mavig)

table_shieldObr. 2: Stolní závěsné stínění s bočním stíněním (Mavig)

Otázkou zde je, co znamená správné použití pomocných stínění, zejména z hlediska jejich umístění vzhledem k pacientovi a kardiologovi. Správným umístěním ochranných stínění se zabývala studie publikovaná v roce 2011 v Journal of American College of Cardiology: Cardiovascular Interventions [1]. Autoři této studie provedli několik měření na antropomorfním fantomu (napodobenina lidského těla), ve kterých zkoumali, jak ovlivňuje umístění pomocných stínění dávku kardiologovi.

Z měření vyplynulo, že  poloha stínění hraje velkou roli. Z hlediska závěsného stropního stínění s použitím při femorálním nebo radiálním přístupu platí, že čím blíže je stínění umístěno k pacientovi (výřez umístěn těsně nad pacienta), tím lépe. Umístění stínění cca 5 cm nad pacienta již znamená zvýšení dávky kardiologovi z rozptýleného záření o 10-20%. Posunutí stínění 20 cm kraniálně znamená zvýšení dávky kardiologovi o 20-50%. To je zjištění, které je v praxi často porušováno, protože většina lékařů umisťuje stínění co nejblíže pacientovi, aby vytvořili co největší „radiační stín“, nikoliv co nejblíže sobě, jako je tomu v případě použití deštníku v dešti. Použití stolního závěsného stínění snižuje dávku z rozptýleného záření o více než 90% v dolní části těla kardiologů. Jednorázové stínící roušky snižují dávku kardiologovi až o 60%, zejména v horní části těla.

Pro implantace kardiostimulátorů a implantabilních kardioverterů-defibrilátorů umožňují stolní závěsná stínění snížení dávek až o 100% v dolní části těla kardiologů. Použití jednorázových stínících roušek pak umožňuje snížení dávky v horní části těla kardiologů o 40-60%. Zde bohužel není možné použít stropní závěsné stínění.

Použitá literatura:
[1] Fetterly KA, Magnuson DJ, Tannahill GM, Hindal MD, Mathew V. Effective use of radiation shields to minimize operator dose during invasive cardiology procedures. JACC: Cardiovascular Interventions, 2011; 4(10): 1133-1139
[2] Klein LW, Maroney J. Optimizing operator protection by proper radiation shield positioning in the interventional cardiology suite. JACC: Cardiovascular Interventions, 2011; 4(10): 1140-1141

Efektivita tvorby rtg fotonů

Efektivita produkce rtg záření je velmi malá, obvykle se uvádí 1%. Zbytek kinetické energie elektronů dopadajících na anodu se změní na teplo. S produkcí rtg fotonů je to ve skutečnosti však ještě horší, protože 1% je pouze účinnost konverze. Z těchto vzniklých rtg fotonů ještě dalších 97% proniká do olověného stínění a pouze 3% z těchto fotonů se dostane ven z rentgenky. Celkově je tedy efektivita tvorby rtg fotonů (počítáme-li pouze ty, které se dostanou ven z rentgenky) rovna 0,01*0,03 = 0,000 3 = 0,03 %.

Novinky z radiodiagnostiky

Vážené kolegyně, vážení kolegové,

dovolte mi, abych Vás pozvala na akci pro radiologické fyziky s názvem:

Seminar_1
Akce se bude konat 30.11.2016 od 9,00 do 17,00 hod v Institutu klinické a experimentální medicíny v Praze, Vídeňská 1958/9, 140 21 Praha 4, 3. patro, učebna č.2.

Předběžný program je následující (ke stažení zde):

08,30 – 09,00: Registrace

09,00 – 09,05: Zahájení

09,05 – 09,45: MUDr. Iva Krulová (Nemocnice Na Homolce)
Snímek hrudníku a co od něj očekáváme

09,45 – 10,25: MUDr. Petra Steyerová (VFN/Breast Unit Prague)
Klinické využití zobrazovacích metod v diagnostice onemocnění prsu

10,25 – 11,05: Bc. Kateřina Chytrá (SÚRO)
Dávky a DRÚ pro dětské pacienty

11,05 – 11,30: Coffee break

11,30 – 12,10: MUDr. Bronislav Janek, CSc. (IKEM)
Co je nového v intervenční kardiologii

12,10 – 12,50: Ing. Lucie Súkupová, PhD. (IKEM)
Dozimetrie oční čočky lékařů

12,50 – 13,20: Oběd

13,20 – 14,00: Mgr. Petr Papírník (SÚJB)
Změny v Národních radiologických standardech

14,00 – 14,40: Ing. Kateřina Daníčková (VFN/FN Motol)
Speciální ochranné pomůcky pro intervenční radiologické výkony

14,40 – 15,20: RNDr. Dana Kurková, PhD. (SÚRO)
Měření energetických spekter rentgenových svazků CdTe detektorem

15,20 – 15,35: Coffee break

15,35 – 16,15: Mgr. Václav Porod (IKEM)
Zobrazování digitálních snímků (DICOM, prohlížeče, monitory)

16,15 – 16,55: Mgr. Filip Jírů, PhD. (IKEM)
Management dávek (DICOM, reportování dávek)

16,55 – 17,00: Ukončení

Pozvánka ke stažení zde, registrace zde.

Černobyl (11)

17. května 1986
Podvod skončil ostudou

ŘÍM: Obrovskou ostudou, která významně odhaluje praktiky západních sdělovacích prostředků, skončila aféra kolem falešného filmu s údajnými snímky hořící elektrárny v Černobylu. Jak včera sdělila agentuře Reuters italská policie, byl v římském ústředí americké televize NBC zatčen Francouz T. Garenq, který prodal filmový podvrh italským a americkým televizním stanicím. Hochštapler, snažící se vydělat na neštěstí v jaderné elektrárně, byl obviněn z podvodu. Filmový brak pochopitelně neměl s havárií v Černobylu nic společného: záběry ve skutečnosti zachycovaly cementárnu v severoitalském Terstu zahalenou průmyslovým kouřem. A přesto italská televizní stanice RAI a americké společnosti ABC a NBC tento jasný podvrh ochotně odvysílaly.

VÍDEŇ: Vídeňský konzervativní list Die Presse se vzácnou sebekritičností poukazuje na neodpovědné zprávy rakouských sdělovacích prostředků o havárii černobylské jaderné elektrárny. List píše: „Vlastně se příliš málo diskutovalo o skandálu kolem filmu, který se na Západě předváděl jako požár jaderné elektrárny v Černobylu, zatímco ve skutečnosti to byl požár cementárny v Terstu. Vlastně se opomnělo využít této příležitosti k radikální sebekritice sdělovacích prostředků a ke konstatování, že se příliš lehkovážně a nekriticky přebíraly zprávy, snímky, horrorové zvěsti a předkládaly se veřejnosti, již tak propadlé hysterii.“

KYJEV: Kyjevská odbočka Inturistu nezastavila po havárii v černobylské jaderné elektrárně ani na okamžik svou činnost. Uvedl to v rozhovoru pro agenturu TASS ředitel této odbočky V. Fedorčenko. V hlavním městě Ukrajiny je nyní 1300 zahraničních turistů z Evropy, Asie i Ameriky. V těchto dnech se očekává také příjezd dvoumilióntého návštěvníka z Československa.

Cernobyl_1819. května 1986
O jaderné energetice

MOSKVA: Perspektivám rozvoje jaderné energetiky a mezinárodním ohlasům na havárii v černobylské jaderné elektárně byl věnován sobotní publicistický pořad ústřední sovětské televize Studio 9. Jeho hosty byli náměstek ředitele výpočetního střediska Akademie věd SSSR akademik N. Moisejev, náměstek ředitele ústavu jaderné energie I. V. Kurčatova, člen-korespondent Akademie věd SSSR L. Feoktistov a komentátor listu Izvěstija A. Bovin. Při havárii v černobylské elektrárně došlo k úniku radioaktivity, která se postupem času hromadí v každém reaktoru, uvedl L. Feoktistov. Zbytky jaderného štěpení, kterých reaktor černobylského typu „vyrobí“ zhruba tunu ročně, se v reaktoru částečně rozpadají a částečně „přežívají“. Situace je dnes složitá v bezprostřední blízkosti elektrárny, kde se soustřeďuje mimořádné úsilí na likvidaci následků havárie. Zveličovat nebezpečí však není na místě. Při hodnocení perspektiv jaderné energetiky je třeba si uvědomit, že životní úroveň lidí dnes bezprostředně souvisí s úrovní výroby elektrického proudu na jednoho obyvatele. Žádná reálná alternativa jaderné energetiky v podstatě neexistuje.

Prakticky všechny části havarovaného reaktoru v černobylské jaderné elektrárně jsou ochlazeny a pouze v centru se udržuje mírně zvýšená teplota. Ochlazení reaktoru je fakticky ukončeno a možnost vážnějších komplikací lze vyloučit. Prohlásil to v sobotu večer v sovětské televizi náměstek předsedy rady ministrů SSSR I. Silajev. Pokračuje dezaktivace okolí elektrárny a zároveň se intenzívně pracuje na zakonzervování havarovaného reaktoru v betonovém bloku. Do zóny reaktoru se nepřetržitě přečerpává tekutý dusík a pod objektem se připravuje proražení tunelu, který umožní vybudovat betonové ochlazovací zařízení, jež bude spolehlivě oddělovat reaktor od země, prohlásil I. Silajev.

Sovětští lidé přicházejí na pomoc Černobylu. Mnozí vedoucí specialisté kolské jaderné elektrárny projevili přání podílet se na likvidaci důsledků havárie a odletěli na Ukrajinu, aby se připojili k těm, kdo plní složitou a odpovědnou práci na dezaktivaci území černobylské elektrárny. Tisíce obyvatel země, celé pracovní kolektivy zasílají část svých výdělků a prémií a někteří dokonce i své osobní úspory na fond pomoci Černobylu.

Cernobyl_19