V dnešním článku si řekneme něco o tom, jak se v průběhu let měnily dávky v jednotlivých orgánech pro typická skiagrafická vyšetření.
Při skiagrafické expozici je možné ovlivnit dávku pacientovi několika parametry, např. použitou hodnotou napětí, proudu, času, nebo součinu proudu a času, ale také filtrací. Filtrace je považována za jeden z nejdůlěžitejších faktorů, které ovlivňují dávku. Filtrace redukuje dávku pacientovi tím způsobem, že odstraňuje ze spektra nízkoenergetické fotony, které by se pohltily v pacientovi, ale nepřispěly by k tvorbě obrazu. Filtrace taktéž zvyšuje efektivní energii spektra neboli penetrabilitu (prostupnost), tj. spektrum se použitím filtrace stává tvrdším. S vyšší energií spektra tedy fotony prostupují v pacientovi hlouběji, více jich doletí na receptor obrazu. Proto je postačující nižší množství vyprodukovaných fotonů k získání dostatečného množství fotonů na receptoru obrazu. Jinak řečeno, s vyšší efektivní energií spektra, které lze dosáhnout taktéž zvýšením napětí (kV), je dostatečné použití nižšího množství mAs.
Celková filtrace se skládá ze dvou základních složek. Základní filtrace a přídavná filtrace. Základní (inherentní) filtrace je tvořena materiálem uvnitř rentgenky, včetně chladícího média, a je fixní. Přídavná filtrace se vkládá do svazku k výstupu rentgenky a je volně modifikovatelná. Do 20. letech 20. století byla celková filtrace ve většině případů menší než 0,5 mm Al. Od 60. let 20 století se pro napětí 70 kV a více používala celková filtrace alespoň 2,5 mm Al.
Následující tabulky poskytují přehled dávek jednotlivým orgánům pro standardní typy skiagrafických vyšetření. Vyšetření se mezi sebou lišila nejen použitou technikou (kV, mAs, filtrace), ale v některých případech i použitými projekcemi. Přehled o dávkách pro další orgány – mozek, jícen, červenou kostní dřeň, plíce, srdce, žaludek, játra, močový měchýř a varlata jsou uvedeny v článku [1].
Tabulka 1: Přehled dávek na štítnou žlázu v závislosti na typu provedeného rtg vyšetření v různých obdobích
Tabulka 2: Přehled dávek na prsní tkáň v závislosti na typu provedeného rtg vyšetření v různých obdobích
Tabulka 3: Přehled dávek na vaječníky v závislosti na typu provedeného rtg vyšetření v různých obdobích
Z tabulky 1 je zřejmé, že dávka na štítnou žlázu při rtg vyšetření hlavy poklesla z původních více než 20 mGy na necelých 0,5 mGy. Z tabulky 2 je zřejmý pokles dávky na prsní tkáň při rtg vyšetření srdce a plic, kdy došlo ke snížení o cca 40%. To je zejména díky tvrdé technice (vysoké kV) a taktéž vyšší filtraci. V tabulce 2 taktéž stojí za zmínku, že dávka na prsní tkáň při vyšetření žeber dosahovala hodnot i přes 40 mGy, zatímco v dnešní době je to dávka 17-krát nižší. Z tabulky 3 je zřejmé, že dávka na vaječníky poklesla při rtg vyšetření pánve, břicha a bederní páteře pod 2 mGy z původních až 28 mGy.
Ze všech tří tabulek je zřejmé, že s postupujícím časem se dávky na různé orgány významně snižují, což je díky zejména třem skutečnostem: použití vyšší celkové filtrace, zavedením zesilujících fólií a taktéž upravením počtu a typu některých projekcí. Rtg vyšetření v dnešní době nejsou z hlediska dávky zdaleka tak zatěžující jako dříve. Avšak jsou částečně nahrazeny jinou modalitou, konkrétně výpočetní tomografií (CT), která dodává efektivní dávky cca 100-1000-krát vyšší.
Použitá literatura:
[1] Melo DR, Miller DL, Chang L, Moroz B, Linet MS, Simon SL. Organ doses from diagnostic medical radiography – Trends over eight decades (1930 to 2010). Health Physics 2016; 111(3): 235-255