Dojde-li k odtržení elektronu od atomu, zůstane atom v ionizovaném stavu. Energie, která byla potřebná k odtržení elektronu, se nazývá ionizační energie (více o ionizace zde).

Elektricky nabitá částice ztrácí podél své dráhy kinetickou energii, která je předávána okolním atomům, které mohou být ionizovány. Elektricky nabitá (ionizovaná) hmotná částice tak může prostřednictvím Coulombovským sil ionizovat jiné atomy, má-li dostatek energie na tuto ionizaci. Nemá-li dostatek energie na odtržení elektronu, tedy na ionizaci, pak může dojít k přechodu elektronu na vyšší energetickou slupku, dochází k excitaci atomu (více o excitaci zde).

Elektricky nabitá částice interaguje prostřednictvím Coulombovských sil, jedná se o přímo ionizující záření. Mezi přímo ionizující částice patří např. elektron, proton.

V případě nepřímo ionizujících částic, ke kterým řadíme fotony (nehmotné částice) a neutrony (hmotné částice), dochází k předání energie fotonu (neutronu) prostřednictvím příslušné interakce nějakému elektronu v elektronovém obalu atomu. Má-li elektron dostatek energie, pak je odtržen od elektricky neutrálního atomu, který je tím ionizován. Nemá-li elektron dostatek energie k odtržení, dochází stejně jako v případě interakce nabitých částic pouze k excitaci atomu. V případě nenabitých částic (fotony, neutrony), mluvíme o nepřímo ionizujícím záření.

Rozdíl mezi energií ionizující částice (např. elektronu, fotonu) a vazebnou energií elektronu je vynaložen na kinetickou energii uvolněného elektronu.

Použitá literatura:
http://en.wikipedia.org/wiki/Ionizing_radiation
Hendee WR. Medical Imaging Physics. Fourth Edition. Wiley-Liss, 2002; New York