Termoemisí se na katodě uvolňují elektrony, které jsou elektrickým potenciálem mezi katodou a anodou urychlovány na anodu. Není-li elektrický potenciál dostatečný, hromadí se uvolněné elektrony v oblasti okolo katody a tvoří tzv. elektronový mrak. Tím je katoda stíněna, vzniká efekt stínění katody. Je-li elektrický potenciál mezi katodou a anodou vyšší, doputuje více elektronů z katody na anodu a efekt stínění katody se projeví méně. Při dostatečné hodnotě potenciálu, od cca 40 kV výše, již doputují všechny elektrony na anodu a efekt stínění katody se neprojevuje. V této fázi je produkce rtg fotonů limitována již pouze množstvím elektronů vyprodukovaných na katodě, ale již není ovlivněna elektrickým potenciálem. Při nižších hodnotách potenciálu je výsledné množství vzniklých rtg fotonů závislé nejen na množství vyprodukovaných elektronů, ale i na elektrickém potenciálu, který elektrony urychluje.

Spektrum se při průchodu zobrazovaným objektem zeslabuje nerovnoměrně, fotony nižších energií se zeslabují více. Zeslabení v daném voxelu je pak vyhodnoceno jako vyšší, což vede u CT ke vzniku artefaktů. Artefakty lze redukovat vyšší filtrací spektra, aby byly nízkoenergetické fotony odstraněny.

Efektivní energie rtg spektra odpovídá energii monoenergetického svazku, který má stejnou polotloušťku jak daný rtg svazek.

Projekce ohniska do roviny paralelní s osou katoda-anoda. Udává se šířkou a délkou ohniska. Skutečná a efektivní šířka ohniska jsou stejné, skutečná a efektivní délky ohniska se liší. Vztah mezi nimi je efektivní délka = skutečná délka*sin(alfa), kde alfa je sklon anodového terčíku. Efektivní délka ohniska je vždy menší než skutečná délka ohniska.

Součin proudu rentgenky a expozičního času. Jednotkou je As, častěji používaná mAs.

Popisuje ionizační účinky fotonového záření ve vzduchu a je rovna podílu celkového náboje iontů stejného znaménka vzniklých v malém objemu vzduchu při úplném zabrzdění všech elektronů, které byly uvolněny fotony rtg záření, a hmotnosti vzduchu v tomto objemu. Jednotkou je C/kg, dříve Rentgen.

Systém automatického řízení expozice. Expoziční automatika je tvořena jedním nebo více detektory, typicky ionizačními komůrkami nebo polovodičovými detektory, které ukončí expozici po tom, jakmile na ně dopadla dostatečná dávka (absorbovaly dostatečnou energii). Tato dávka je přednastavená servisním technikem v závislosti na tom, jaká kvalita obrazu je požadována na pracovišti. Systém s expoziční automatikou pak nevyžaduje, aby radiologický asistent nastavoval před rtg vyšetřením kV i mAs, ale postačuje pouze napětí. Součin proudu a času je pak nastaven expoziční automatikou, resp. proud je také přednastavený a mění se expoziční čas. Podobným způsobem, ale komplikovaněji, funguje i automatická modulace proudu na CT nebo automatické řízení dávky/dávkového příkonu na angiografických systémech nebo C-ramenech.

Doba, po kterou probíhá expozice. S rostoucí hodnotou lineárně narůstá množství vzniklých fotonů, jedná se o kvantitativní změnu rtg spektra. Optimální doba expozice se liší pro různé zobrazované orgány, např. pro zobrazení srdce a plic by měla být krátká, aby byla minimalizována pohybová neostrost. U některých expozic není možné vyprodukovat dostatečné množství rtg fotonů za krátkou dobu, resp. dostatečnou hodnotu elektrického množství, proto může dojít k prodloužení doby expozice. Jednotkou expozičního času je s (sekunda), nejčastěji se využívá ms.