Stochastické účinky záření jsou náhodné účinky vznikající v důsledku ozáření ionizujícím záření. Tím, že jsou účinky náhodné, není možné předpovědět, bez ohledu na to, zda je nebo není známa celková dávka záření, zda dojde ke vzniku poškození v důsledku ozáření či nikoliv, tj. indukce rakoviny nebo vznik genetických změn nemůže být předpovězen s jistotou. Jediné, co může být určeno, je pravděpodobnost výskytu.

Závažnost stochastických účinků nezávisí na dávce, s rostoucí dávkou se zvyšuje pravděpodobnost výskytu.

Jak bylo řečeno v jednom z předešlých článků, stochastické účinky se mohou projevit jako mutace somatické (v tkáních mimo gonády) nebo jako mutace genetické (v zárodečných buňkách).

Genetické změny vznikají v důsledku poškození genetického materiálu v reprodukčních buňkách a vedou k mutacím, které se pak přenáší z generace na generaci. To bylo prokázáno u octomilek a poté také u myší. To vedlo k předpokladu, že tomu tak bude také u lidí. Avšak sledování potomků přeživších z Hiroshimy a Nagasaki při dávkách do 400 mSv neprokázalo statisticky významně vznik genetických poškození u těchto jedinců v důsledku ozáření.

Indukce rakoviny v důsledku poškození DNA šroubovice je jedním z nejobávanějších následků ozáření ionizujícím zářením. Indukce rakoviny byla potvrzena studiemi, které zkoumaly pracovníky ozářené velkými dávkami nebo lidi, kteří byli ozářeni velkou dávkou z důvodu neznalosti nebezpečí plynoucího z ozáření. Vyšší výskyt nádorových poškození se prokázal také u přeživších z Hiroshimy a Nagasaki.

Všechna radiačně-indukovaná poškození mají určitou dobu latence, tj. dobu mezi ozářením a projevem poškození. Pro indukci rakoviny obecně je doba latence v řádu let až desítek let, přičemž pro leukémii je doba latence nejkratší, jedná se o dobu 5-15 let. Pro solidní tumory je doba latence 10-60 let. Kvůli těmto dlouhým dobám latence je velmi obtížné prokázat, zda rakovina vznikla v důsledku určitého ozáření, protože v období latence může zapůsobit podstatně více jiných faktorů, které mohou vyústit ve vznik rakoviny. Prokázání souvislosti mezi ozářením a vznikem rakoviny je pak ještě obtížnější při ozáření malými dávkami, jaké obdrží pacienti při radiodiagnostických a kardiologických vyšetřeních.

Pro nízké dávky záření nebylo studiemi dosud přesvědčivě prokázáno, že ozáření může vést ke vzniku stochastických účinků. Proto se odhady rizika vzniku rakoviny v důsledku ozáření malými dávkami pouze odvozují extrapolací z velkých dávek. Kvůli těmto odhadům je oblast malých dávek velmi kontroverzním tématem. Nejkonzervativnější odhady odvozují riziko při ozáření malými dávkami právě extrapolací z velkých dávek, jedná se o lineární model. Většina skupin, které se zabývají monitorováním a analýzou ozáření nízkými dávkami, využívá tento lineární model.

Pro odhad rizika vzniku stochastických účinků se využívá model absolutního a relativního rizika, ale o tom zase někdy jindy…

Použitá literatura:
http://www.imagewisely.org/Imaging-Modalities/Computed-Tomography/Medical-Physicists/Articles/How-to-Understand-and-Communicate-Radiation-Risk