Základní parametry CT obrazu

Základním předpokladem každého obrazu z výpočetní tomografie (CT) je, že obraz splňuje minimální kritéria kladená na kvalitu obrazu, tj. obraz obsahuje dostatek věrohodných informací pro diagnostiku. Ale není nutné, aby obraz převyšoval tato kritéria. Před provedením CT skenu je potřeba, aby nastavení zvoleného CT protokolu odpovídalo požadované informaci. Je tedy nutné zohlednit skenovací čas, rozlišení při nízkém a vysokém kontrastu a radiační zátěž.

Skenovací čas: Skenovací čas je celkový čas náběru dat při provádění CT skenu. Typicky by měl být CT sken proveden v rámci jednoho zadržení dechu (doba cca 15 s a méně). Pohyb pacienta v průběhu skenu vytváří v obraze artefakty, které někdy kompromitují kvalitu obrazu. Pohybové artefakty jsou problémem u traumatických pacientů a u dětských pacientů. Z důvodu minimalizace pohybových artefaktů se doporučuje, aby skenovací čas byl co nejkratší.

Rozlišení při nízkém kontrastu: Rozlišení při nízkém kontrastu je zásadní, je-li potřeba zobrazit hranice orgánů a jednotlivých struktur. Významný vliv na rozlišení při nízkém kontrastu má šum. Právě detekovatelnost některých struktur, např. cyst a lézí, je významně ovlivněna přítomností šumu. Velký šum v obraze může vést k tomu, že některé struktury nebude v obraze vůbec viditelné, takže nebudou radiology ani zjištěny. Střední tloušťky řezů jsou akceptovatelné v případech, kdy je rozlišení při nízkém kontrastu zásadní.

Rozlišení při vysokém kontrastu: Při některých CT vyšetřeních je zásadnější rozlišení při vysokém kontrastu, např. při zobrazení kostí. Je možné tolerovat více šumu v obraze, ale je potřeba mít zobrazeny velmi jemné detaily, proto se využívají zejména řezy o malých tloušťkách.

Radiační zátěž: Obecně platí, že dávka ionizujícího záření použitá při daném CT skenu by měla být tak nízká, jak je možné. Avšak na druhé straně je potřeba vědět, že dávka nemůže být příliš nízká, protože to vede k velké ztrátě kvality obrazu a může se stát, že obraz pak není diagnosticky použitelný pro daný účel. Proto by dávka měla být tak velká, jak je rozumné pro obraz dostatečné kvality, dávka by neměla být větší, ale ani menší. A samozřejmě jde vždy o to, aby byla dávka přizpůsobena anatomickým proporcím každého pacienta.

V dalších článcích si řekneme něco víc o parametrech CT skenování.

Použitá literatura:
Wolbarst AB, Capasso P, Godfrey DJ, Price RR, Whiting BR, Hendee WR. Advances in Medical Physics 2012. Volume 4. Medical Physics Publishing, 2012

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *