Nechť má dávka na vstupu do pacienta při planárním rentgenovém (rtg) snímku (skiagrafie) hodnotu 100 %. Po průchodu pacientem se rtg svazek zeslabí, na výstupu z pacienta je pak pouze 0,1-1,0 % dávky na vstupu. Dávka na vstupu, ve středu a na výstupu z pacienta se velmi výrazně liší.

U CT je tomu jinak. Např. u CT vyšetření hlavy bylo zjištěno, že dávka na vstupu a dávka ve středu objemu jsou podobné. To má dva důvody:
1) Rtg svazek u CT je významně filtrovaný, je „tvdrší“ než v případě planárního rtg zobrazení, je odfiltrováno nízkoenergetické neužitečné záření, rtg svazek se méně absorbuje a rozptyluje než v případě rtg svazku s nižší energiií (u CT energie 100-120 keV, u planárního snímku energie 50-90 keV). Tím je distribuce dávky v objemu uniformnější.
2) Rtg svazek přichází ze všech směrů okolo pacienta, protože gantry s rentgenkou rotuje kolem pacienta, tím je vytvořena více uniformní distribuce dávky.

Uniformita dávkové distribuce u CT klesá s rostoucím objemem pacienta a také se mění v závislosti na skenovaném objemu, např. distribuce dávky je více uniformní u CT hlavy než u CT hrudníku. U CT hrudníku je dávka ve středu objemu rovna přibližně 1/3 až 1/2 dávky na periferii (povrchu). U CT hlavy je dávka ve středu objemu přibližně o 10 % nižší než na periferii.

Porovnání konkrétních dávek:

Planární rtg snímek břicha
Dávka ve středu objemu: 0,3-1,0 mGy
Dávka na povrchu: 3-6 mGy

CT sken břicha
Dávka ve středu objemu (řezu): 10-20 mGy
Dávka na povrchu (periferii): 20-40 mGy

Z výše uvedených hodnot vyplývá, že dávka na povrchu je u CT cca 10-krát vyšší než u planárního snímku, průměrná dávka je cca 100-krát vyšší u CT vyšetření než u planárního snímku.