Každý rok je v České republice provedeno několik tisíc vyšetření, která slouží ke stanovení diagnózy pacientů. Velká část těchto vyšetření je provedena na přístrojích, které budí dojem „tunelu“ a lidé mezi sebou často hovoří o vyšetření v „tunelu“. Ale jedná se vždy skutečně o tentýž „tunel“?
Odpověď je ne. Obecně existují dva druhy „tunelů“, které se používají pro vyšetření pacientů. Jedním z nich je výpočetní tomografie (computed tomography), někdy označovaná jako počítačová tomografie nebo tzv. cétéčko (CT). Jedná se o přístroj, který využívá ionizujícího záření. To je to záření, u kterého byly prokázány škodlivé účinky na lidský organismus. Při vyšetření je pacient umístěn na vyšetřovací stůl, který poté zajíždí do „tunelu“ neboli gantry. Při projíždění tímto „tunelem“ rotuje kolem pacienta rentgenka, která produkuje záření. Toto záření částečně projde pacientem, částečně se absorbuje a částečně se rozptýlí. Prošlé záření je detekováno protilehlými detektory, poté zpracováno pomocnými rekonstrukčními algoritmy, a tím vznikne výsledný obraz. Výsledným rekonstruovaným obrazem může být 3D obraz nebo jednotlivé řezy lidského těla, ze kterých může lékař stanovit diagnózu pacienta.
Vyšetření trvá řádově minuty, provádí se s podáním i bez podání kontrastní látky v závislosti na požadovené diagnostické informaci.
Částečnou kontraindikací vyšetření je těhotenství. Vyšetření je možné provést i v případech, kdy má pacient implantované kovové předměty v těle, dochází však ke zhoršení kvality obrazu kvůli různým artefaktům.
Druhým „tunelem“ je magnetická rezonance, označovaná někdy jako MRI. Při tomto zobrazení se používá stimulace vodíkových jader radiofrekvenčními pulzy a poté detekce signálu pomocí cívek, to celé v silném magnetickém poli. Toto magnetické pole má nejčastěji sílu 1,5 T (Tesla, jednotka magnetické indukce) nebo 3,0 T, přičemž samotná Země vykazuje magnetické pole o síle cca 30 000 nT [1], tj. 3*10-5 T. Magnetické pole přístroje pro vyšetření je tedy cca padesáttisíc-krát silnější. Stejně jako při vyšetření na CT je pacient umístěn na vyšetřovací stůl, který poté zajíždí do „tunelu“, zatímco probíhá samotné vyšetření. Detekovaný signál se opět zpracuje složitými rekonstrukčními algoritmy, a tím vznikne výsledný obraz. Výsledným rekonstruovaným obrazem je 3D obraz nebo jednotlivé řezy lidského těla, ze kterých může lékař stanovit diagnózu pacienta.
Vyšetření trvá řádově desítky minut (20 – 100 minut) a je možné provádět je s podáním i bez podání kontrastní látky. Kontrastní látky pro vyšetření na CT a na MRI jsou však odlišné.
Kontraindikací vyšetření je implantace jakýchkoliv kovových předmětů v lidském těle. Má-li pacient implantovány jakékoliv kovové předměty v těle, je nutné neodkladně o tom informovat obsluhující personál před zahájením vyšetření!!! Kvůli silnému magnetickému poli by mohlo dojít k poškození tkáně v okolí kovových předmětů, v případě implantace kardiostimulátoru nebo defibrilátoru i k srdeční zástavě.
Závěrem lze říci, že z pohledu pacienta jsou hlavními rozdíly mezi vyšetřeními těmito dvěma „tunely“ použití ionizujícího záření (CT) vs. stimulace vodíkových jader obsažených v těle (MRI), doba trvání vyšetření a kontraindikace vyšetření.
Použitá literatura:
[1] http://en.wikipedia.org/wiki/Magnetic_field