Ačkoliv se to zdá nedůležité, při rentgenovém (rtg) vyšetření je výsledná efektivní dávka ovlivněna projekcí, která je použita při vyšetření. Např. při snímku plic ve stoje je standardně používána zadopřední (PA) projekce, tj. pacient stojí otočen zády k rentgence a přední stranou je nalepený na receptor obrazu (rtg kazeta nebo detektor). Rtg svazek vyjde z rentgenky, nejprve projde zády pacienta, projde přes plíce, u žen přes prsní tkáň a poté vystupuje z pacienta a dopadá na receptor obrazu.
Při vyšetření plic je standardně použito vyšší napětí, cca 120 kV, které snižuje kontrast v obrazu díky převaze Comptonova rozptylu nad fotoefektem, ale díky převaze Comptonova rozptylu i snižuje absorbovanou dávku v tkáni.
Použijeme-li rtg záření s maximálním napětím 120 kV, pak přibližně 64 % energie záření se pohltí v pacientovi. Výsledný obraz tvoří pouze prošlé záření, tj. 36 % z původního energie záření.
Použijeme-li rtg záření s maximálním napětím 70 kV, pak přibližně 76 % energie záření se pohltí v pacientovi. Výsledný obraz tvoří pouze prošlé záření, tj. 24 % z původní energie záření.
Při vzniku obrazu je podstatné, aby na receptor obrazu dopadlo stejné množství záření, tj. abychom získali stejné množství energie záření na výstupu z pacienta. Bude-li v případě použití 120-kV rtg záření dopadat na detektor 36 % původní vstupní energie, pak ze vstupní hodnoty např. 50 mGy.cm2 dopadne na detektor 18 mGy.cm2 (36 %, viz výše). Použijeme-li 70-kV rtg záření, pak dopadne na receptor obrazu při vstupní dávce 50 mGy.cm2 pouze 12 mGy.cm2 (24 %, viz výše). Abychom hodnotu 12 mGy.cm2 pro 70 kV dorovnali na 18 mGy.cm2, musíme zvýšit i vstupní dávku o jednu polovinu, tedy použít 75 mGy.cm2. Z toho vyplývá, že pro stejné množství dopadlého rtg záření na detektor je potřeba při nižším napětí zvýšit vstupní dávku, čímž zvyšujeme dávku pacientovi.
Nyní příklad na to, jak samotná projekce ovlivňuje dávku: byl proveden snímek plic, napětí rentgenky 120 kV, dávka 50 mGy.cm2 (typicky používaná hodnota), PA projekce, vzdálenost ohnisko-povrch pacienta 155 cm, vzdálenost ohnisko-receptor obrazu 180 cm, velikost pole 31 cm x 29 cm, hmotnost pacienta 80 kg.
Celková efektivní dávka pro snímek plic v PA projekci je 0,010 mSv a absorbovaná dávka (mGy) v jednotlivých orgánech je přibližně následující:
plíce: 0,036
nadledvinky: 0,039
kostra: 0,019
slezina: 0,019
jícen: 0,019
srdce: 0,014
játra: 0,012
prsní tkáň: 0,009
(To, který orgán se nachází v primárním svazku, závisí na velikosti vycloněného rtg pole, některé orgány jsou v primárním svazku pouze částečně, např. játra.)
V případě, že tuto expozici podstoupila žena (věk 30 let), je u ní koeficient rizika vzniku fatální rakoviny plic v důsledku této expozice 7,45E-07, koeficient rizika vzniku fatální rakoviny prsu je 6,72E-08. Celkový koeficient rizika vzniku fatální rakoviny je 1,01E-06.
V případě, že tuto expozici podstoupil muž (opět 30, let), je u něho koeficient rizika vzniku fatální rakoviny plic v důsledku této expozice 3,51E-07. Celkový koeficient rizika vzniku fatální rakoviny je 5,46E-07.
Nyní tentýž pokus, ale v opačné projekci, tedy AP. Pacient stojí čelem k rentgence, za zády má receptor obrazu. Ostatní parametry zůstávají stejné jako v případě PA projekce.
Celková efektivní dávka pro snímek plic v AP projekci je 0,017 mSv a absorbovaná dávka (mGy) v jednotlivých orgánech je přibližně následující:
plíce: 0,031
nadledvinky: 0,008
kostra: 0,012
slezina: 0,008
jícen: 0,015
srdce: 0,044
játra: 0,018
prsní tkáň: 0,063
Z porovnání absorbovaných dávek pro projekce PA a AP vyplývá, že dávky dodané do určitých orgánů se liší. Aby bylo výsledné riziko plynoucí z expozice co nejmenší, je potřeba šetřit ty nejcitlivější orgány, v tomto případě prsní tkáň, plíce.
V případě, že tuto expozici podstoupila žena (věk 30 let), je u ní koeficient rizika vzniku fatální rakoviny plic v důsledku této expozice 6,31E-07, koeficient rizika vzniku fatální rakoviny prsu je 4,96E-07. Celkový koeficient rizika vzniku fatální rakoviny je 1,36E-06.
V případě, že tuto expozici podstoupil muž (opět 30, let), je u něho koeficient rizika vzniku fatální rakoviny plic v důsledku této expozice 2,98E-07. Celkový koeficient rizika vzniku fatální rakoviny je 5,07E-07.
Porovnáme-li koeficienty rizika, zjistíme, že koeficienty pro PA a AP projekce jsou velmi podobné, s výjimkou koeficientu rizika pro vznik fatální rakoviny prsu u žen, který se pro PA a AP projekci liší cca o jeden řád, tedy desetinásobně. Z toho plyne, že provedeme-li u ženy rtg snímek plic z PA projekce, existuje přibližně 10-krát menší pravděpodobnost vzniku fatální rakoviny než při projekci AP.
Na závěr bych chtěla dodat, že pravděpodobnost vzniku fatální rakoviny z rtg snímku plic je obecně velmi nízká, týká se cca jednoho člověka z milionu exponovaných.
Riziko úmrtí na rakovinu obecně (nikoliv kvůli rtg expozici) v populaci je mnohonásobně vyšší! Dle IAEA (International Atomic Energy Agency) je koeficient rizika fatální rakoviny přibližně 2,5E-01 (25 %), tedy z jednoho milionu obyvatel zemře až 250 tisíc obyvatel v důsledku rakoviny nezpůsobené ozářením.
Výpočet absorbovaných dávek, efektivních dávek a koeficientů rizika byl proveden pomocí programu PCXMC (Radiation and Nuclear Safety Authority, Helsinki, Finland).