Psychologické aspekty ozáření (1)

Strach_z_ozareniObr. Strach z ozáření [1]

Strach z ozáření může mít mnohem větší vliv na naše zdraví než samotné ozáření. Ohlédneme-li se zpět do historie, tak již obrázky z oblastí svržených atomových bomb v Japonsku začaly budovat náš strach z ozáření. Další novinové články a zprávy okolo nás tento strach jen posilovaly, až to nakonec vyústilo v to, že ozáření ionizujícím zářením většina z nás považuje v dnešní době za smrtelné. Ví se, že ozáření může vést ke smrti, ale je tomu tak pouze za výjimečných okolností [2].

Odborníci v medicíně, kteří se zabývají využitím záření v boji proti rakovině ví, že je relativně obtížné významně poškodit někoho ozářením. Ozáření je využíváno v radioterapii k usmrcení rakovinných buněk, protože jsou často na ozáření citlivější než normální zdravé buňky.

Spousta lidí se obává ozáření, protože slyšeli tento pojem pouze ve spojitosti se špatnými zprávami. O úspěšně stanovené diagnóze díky rentgenovému záření nebo o úspěšně vyléčené rakovině díky ozařování (radioterapii) však nikdo nemluví, přestože těchto úspěchů jsou každoročně miliony na celém světě. Z historických studií vyplynulo, že strach lidí z ozáření je založen na mýtech, které se postupně začaly akcepovat jako fakta.

Mýtus je podle slovníku cizích slov neskutečný, vymyšlený příběh nebo také deziluze, víra nebo idea, která je založena na nepravdivých předpokladech. V médiích se slovní spojení „smrtelné ozáření“ objevovavalo často, proto má spousta lidí toto spojení uloženo v paměti. Právě spojení těchto dvou slov v nás evokuje přímou souvislost mezi smrtí a ozářením, stejně jako existuje vztah mezi příčinou a důsledkem. Novináři v průběhu svého života většinou slýchali spojení „smrtelné ozáření“, aniž by si uvědomili, že se jedná o mýtus. Později ho opakovali, protože nevěděli, že jde o mýtus, podle nich se jednalo o „realitu“. Většina lidí se tedy bojí ozáření a snaží se mu za každou cenu vyhnout. Jejich strach taktéž plyne z neznalosti, protože většinou se lidí bojí toho, o čem ví jen velmi málo nebo téměř nic. Což je i případ ozáření. Spousta lidí ví pouze velmi málo a často i to málo je něco ve smyslu „smrtelné ozáření“ [2].

Nejprve si odpovězme na několik otázek, které by mohly zmenšit náš strach z ozáření:

  • Co je zdrojem záření? Jak velký je samotný zdroj záření?
  • Jaký druh záření je vyzařován z tohoto zdroje? Záření alfa, beta, gama, neutronové nebo rentgenové záření? Jaké množství záření je emitováno?
  • Kde se nachází zdroj záření? Jak daleko je tento zdroj od lidí?
  • Nachází se zdroj ozáření v nějakém krytu? Stínění? Co se stane, když se tento kryt zničí?
  • Je možné být ozářen jen externě nebo je možné i vdechnutí záření (interní ozáření)?
  • Jak velké množství energie, a tedy záření bude v těle absorbováno? Které části těla to ovlivní?

Odpovědi na takovou sadu otázek, resp. komplexní odpověď, můžeme odvodit z pozorování přeživší populace v Japonsku. V Japonsku je po dobu cca 65 let pozorována populace přeživších čítající asi 87 tisíc jedinců. Stejně tak je pozorována i populace v neozářené oblasti. Z porovnání těchto dvou populací lze zjistit, že přibližně 450 lidí zemřelo v důsledku ozáření. Ale to je jen cca půl procenta. To znamená, že populace, která přežila samotný výbuch, tj. explozi, tlakovou vlnu, horko a bezprostřední ozáření, tak jen s malou pravděpodobností zemře v důsledku ozáření [2].

Takže záření zdaleka není tak nebezpečné, jak je často prezentováno v médiích. Více o mýtech a faktech se můžete dozvědět v dalším článku – Psychologické aspekty ozáření (2).

Použitá literatura:
[1] http://jamesjpn.net/conspiracy/fukushima-radiation-reports-overblown
[2] Johnson R. Psychological and mental health aspects of ionizing radiation exposure. Radiation Safety Counseling Institute

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *