Z rentgenového (rtg) snímku hrudníku lze posoudit několik skutečností:

• Strukturu a funkčnost srdce a velkých cév
• Chlopenní, myokardiální a perikardiální kalcifikace
• Velikost srdce a srdečních oddílů
• Plicní arteriální a žilní hypertenzi
• Onemocnění chlopní, levostranné srdeční selhání a plicní edém
• Vrozené srdeční vady
• Lze ho využít ke zhodnocení stavu pacientů na jednotkách intenzívní péče s onemocněním srdce, pacientů po kardiochirurgických výkonech a pacientů po implantaci srdečních zařízení

Konvenční rtg vyšetření hrudníku je rutinně prováděno v posteroanteriorní (PA) projekci, ve vzpřímené poloze, v nádechu, ve vzdálenosti 180 cm od ohniska rentgenky.

• Vzdálenost: U pacientů na lůžku je vzdálenost ohnisko – receptor obrazu menší než 180 cm, doporučuje se alespoň 100 cm. Při této kratší vzdálenosti se zdá být srdeční stín větší, což je způsobeno větší divergencí rtg svazku, viz obr. 1.
• Projekce: Jak PA, tak i AP projekce způsobují zvětšení srdečního stínu, ale pro AP projekci je zvětšení větší, protože srdce je umístěno blíže přední straně hrudníku. U PA projekce je geometrie ozáření rentgenka – pacient zády k rentgence – receptor obrazu, u AP projekce je rentgenka – pacient čelem k rentgence – receptor obrazu.
• Pozice pacienta: Velikost srdce se zdá být větší, je-li rtg vyšetření provedeno v pozici na zádech, typicky u pacientů na lůžku, což je způsobeno právě menší vzdáleností mezi rentgenkou a pacientem a AP projekcí.
• Vliv nádechu: Menší nádech způsobuje, že srdce vypadá větší.
• Napětí: Při nižší hodnotě napětí (60-80 kV, měkká technika) je rtg snímek více kontrastní, jsou lépe rozeznatelné struktury jako plíce a kosti, ale penetrace záření mediastinem je malá. Nižší napětí ale znamená i méně rozptýleného záření. Při použití vyššího napětí (120-150 kV, tvrdá technika) je rtg obraz méně kontrastní, ale je lépe vizualizované mediastinum a taktéž skrytá struktura plic. Nevýhodou je však větší množství rozptýleného záření, které ale lze redukovat použitím protirozptylové mřížky, bohužel však je nutné počítat s nárůstem dávky.

Obr. 1: Vliv divergence rtg svazku na zvětšení [1]

Ukázka rtg snímku hrudníku je uvedena na obr. 2. Popis některých srdečních struktur je uveden na obr. 3. Na obr. 4 je uveden rtg snímek hrudníku v AP (horní) a PA (dolní) projekci.

Obr. 2: Rtg snímek hrudníku

Obr. 3: Popis srdečních struktur na rtg snímku hrudníku [2]

Obr. 4: Rtg snímek hrudníku v AP a PA projekci [1]

Detailní popis struktur viditelných na rtg snímku hrudníku je uveden na obr. 5.

Obr. 5: Detailní popis struktur na rtg snímku hrudníku [1]

Použitá literatura:
[1] Ellis S. Interpreting Chest X-rays. Scion, 2010.
[2] Vijay Raghawa Rao BN. Clinical Examination in Cardiology. Elsevier, 2007.